Gideon prolomil ochromení jako první. Vyrazil k dřevěnému schodišti a jeho boty v zoufalém rytmu duněly o stupně. Ty zběsilé kroky vytrhly ze šoku i zbytek skupiny. Duncan se hnal těsně za ním, chytal se dřevěného zábradlí a táhl svou váhu do strmého stoupání. Ostatní se drápali vzhůru v těsném chumlu, dech měli přerývaný, poháněni prvotní potřebou nezůstat dole v obývacím pokoji sami.

Jakmile Gideon došlápl na poslední schod podesty v patře, vrazil do nich dusivý kovový zápach jako neprostupná zeď. Byl hutný, syrový a čerstvý. Měďnatý puch jim potáhl patro. Duncan natáhl ke zvracení a přitiskl si ruku na nos a ústa, aby ten odporný pach zastavil.

Gideon zůstal stát jako přimrazený. Hleděl na podlahová prkna a čelo se mu stáhlo hlubokým zmatkem. Dlouhý běhoun na chodbě byl naprosto čistý.

Haley přistoupila k němu a roztřeseným prstem ukázala na neposkvrněný koberec. „Jak je to možné? Ta krev... ta obrovská kaluž z dnešního rána. Byla přece přímo tady!“

Podívala se na Gideona, tvář bledou a oči rozšířené nevěřícností. Nezůstala tu ani jediná rudá skvrnka. Vlákna koberce byla suchá a beze stop. Jako by ten děsivý, lepkavý následek ranních událostí smetla z povrchu zemského nějaká neviditelná ruka. Na skupinu padla dezorientující, nadpřirozená hrůza. Měli snad ráno halucinace? Hraje si s jejich myslí tento dům nějaké zvrácené hry?

Tessa ze sebe vyrazila přiškrcené vydechnutí a její hlas se rozlehl tichou chodbou. Roztřesenou rukou ukázala dál do chodby.

Všichni sledovali její pohled k Chloeinu pokoji. Zpod masivních dřevěných dveří se na chodbu plížila hustá, lesklá kaluž čerstvé krve. Karmínová tekutina se plazila kupředu jako živý tvor a vsakovala se do okrajů čistého koberce, nad nímž před chvílí žasli.

*Bum!*

Chodbou profoukl ledový poryv větru. Těžké okno na chodbě se s prásknutím rozrazilo o zeď a okenní tabulky v rámech zadrnčely. Náhlý průvan rozvířil kovový zápach krve a vmetl jim ten odporný pach hluboko do plic.

Duncan zamumlal, zatímco mu na spáncích vyrazil studený pot, jak ho zasáhla nová vlna děsu: „Do prdele, co se to děje?“

Všichni do jednoho ztichli a zírali na zmítající se okenní křídlo. Jeden po druhém si uvědomovali děsivou skutečnost. Gideon to okno dnes ráno sám zajistil. Přitáhl rám a zamkl ho, přičemž západku dvakrát vyzkoušel, aby měl jistotu, že je před bouří utěsněné. Žádný vítr by ten těžký kovový zámek zevnitř otevřít nedokázal. Do patra nikdo nepřišel; všichni se choulili pospolu v obývacím pokoji. Jediným živým člověkem na tomto poschodí byl připoutaný pacient, který měl být přikovaný k posteli.

Kdo tedy to okno odjistil?

Gideonovi přeběhl po zádech mráz. Mohla to být Chloe, která vstala z mrtvých?

Zapudil ty nemožné myšlenky. Stát tady a dohadovat se je nezachrání. Potřeboval odpovědi. Udělal odhodlaný krok k plížící se kaluži krve.

Haley ho chytila za látku košile. Zavrtěla hlavou a vylekané oči se jí zalily slzami. „Gideone, stůj! Nechoď tam! Prosím.“

Gideon se neohlédl. Jemně jí odloupl studené prsty z košile a pustil její ruku. Duncan se postavil vedle něj, čelist pevně zaťatou. Krátce na Gideona kývl na znamení, že mu kryje záda. Když Edgar, Tessa a Haley viděli, že Duncan jde, nezbylo jim nic jiného. Potlačili narůstající hrůzu a v těsném závěsu se drželi za oběma muži, vyděšení představou, že by zůstali sami v průvanem zmítané chodbě.

Než Gideon vzal za kliku, zaváhal. Ohlédl se přes rameno na bouchající okno. Tessa pochopila, co tím myslí. Přiskočila k němu, v zápasu s větrem okno přirazila a s cvaknutím otočila zámkem. Gideon jí věnoval strohé kývnutí na znamení díků.

Zhluboka, pomalu se nadechl, stiskl mosaznou kliku a zatlačil do dveří.

Výjev uvnitř jim obrátil žaludek naruby.

Tessa vyrazila pronikavý, ohlušující jekot. Edgar se předklonil a vyzvracel se přímo na vlastní boty. Haley si přitiskla obě dlaně k ústům, ale z hrdla se jí vydralo mokré dávení, skácela se k dřevěné zárubni a zvracela na podlahu.

Maya visela zavěšená na těžkém železném stropním ventilátoru. Tělo se jí pohupovalo a kovový spoj nahoře skřípal pod její vahou.

Vrah proměnil její trup v groteskní, krvavou podívanou. Žebra měla uprostřed rozpolcená a rozevřená do stran jako pár kosterních křídel. Vnitřní orgány byly pryč – z hrudníku zela obrovská zmasakrovaná dutina. Potrhané maso a svaly visely v zubatých cárech. Z otevřeného trupu prýštila čerstvá tmavá krev, stékala jí po nohou a v masivních loužích se hromadila na dřevěné podlaze pod ní.

Krk měla zlomený v brutálním devadesátistupňovém úhlu a hlava jí nepřirozeně visela k levému rameni. Přesto, navzdory nepředstavitelné trýzni, kterou musela vytrpět, měla Maya na tváři naprosto stejný klidný, pokojný úsměv jako Chloe. Její napůl přivřené oči netečně hleděly ke dveřím. Přímo uprostřed čela zela kulatá tmavá dírka, identická se smrtelným zraněním, které našli u Chloe.

Zatímco ostatní v čiré panice couvali, Gideon vstoupil přímo do místnosti. Brodil se hustou, rozlévající se krví a oči nespouštěl z Mayina houpajícího se těla. Potřeboval vidět, zda má také vyprázdněnou lebku. Zastavil se pár centimetrů od jejích visících, krví nasáklých nohou a se zatajeným dechem zkoumal ta hrůzná zranění z bezprostřední blízkosti.

Gideon nakonec prolomil ticho, hlas měl napjatý soustředěním: „Zemřela úplně stejně jako Chloe. Ale vrah přitvrdil. Tentokrát jí rozevřel žebra.“

Pohledem stočil ke společné zdi a pronikal omítkou směrem k pacientovu pokoji. Vzpomněl si na ty těžké železné řetězy. Vybavil si jejich napjatý rozhovor z dnešního rána. Mohl se ten pacient nějakým způsobem vyvléknout z pout? V hrudi se mu usadilo temné, těžké podezření.

Haley vykřikla, hlas se jí zlomil v čirém děsu: „Počkejte! Chloe je pryč!“

Roztřesenou rukou ukázala do středu místnosti.

Všichni ztuhli a sledovali její zděšený pohled k posteli.

Chloeina mrtvola zmizela. Lůžko, které bylo ještě před několika hodinami nasáklé hustou krví a tkáněmi, bylo vzorně ustlané. Prostěradla byla sněhobílá, uhlazená bez jediného záhybu, poskvrny či kapky krve.

Kam se podělo Chloeino tělo?

Nebo byla Chloe vůbec po smrti?