„Gideone? Gideone!“

Duncanův drsný hlas mu bušil do uší. Těžké dlaně mu zoufalým rytmem stlačovaly hruď. Dusivá temnota se konečně rozpadla. Gideon zalapal po dechu a nasál ledový vzduch do pálících plic. Přinutil těžká víčka, aby se otevřela. Duncanova drsná tvář se vznášela jen několik centimetrů od něj, leskla se nervózním potem a byla zkroucená čirou panikou.

„Ty žiješ. Už jsem myslel, že jsi