Když Elora vystoupila ze tmy, nezaváhala. Máchla nohou a podrazila Tesse kolena. Tessa se s ostrým heknutím zhroutila k zemi a hlavou narazila do cihlové zdi. Připojila se k Calebovi v hlubokém, bezvědomém spánku na studeném betonu.

Elora stála ve stínu uličky a tiše, pohrdavě si odfrkla. Sáhla do kapsy u bundy a vytáhla jednorázové plastové rukavice schované z jedné cajunské restaurace. Natáhla si je na prsty a sklonila se.

Ze štěrku na zemi uličky sebrala upuštěné telefony Caleba a Tessy. Využila jejich bezvládná těla a nejprve vzala Calebovu ochablou ruku a přitiskla jeho palec k senzoru. Displej se rozsvítil a zařízení se odemklo. Stejný postup zopakovala s Tessiným telefonem, přičemž použila její bezvládný ukazováček.

„Vypadá to, že já jsem taky udělala skvělý obchod.“

Zašeptala ta slova pro sebe s veselým podtónem a její prsty se s přesností míhaly po zářících obrazovkách. Otevřela obchod s aplikacemi a začala stahovat každou dostupnou aplikaci na lichvářské nebankovní půjčky s vysokým úrokem. Její ruce pracovaly na obou displejích současně v mihotavém pohybu pod tlumeným halogenovým světlem.

Predátorské algoritmy poskytovatelů půjček úvěry schvalovaly s velkou ochotou. Digitální proces nevyžadoval nic víc než telefonní číslo a rychlou kontrolu úvěrového registru. Během několika vteřin se ozvala cinknutí, jak byly schvalovány obrovské částky. Elora procházela jednotlivá rozhraní a čerpala tolik peněz, kolik jen platformy dovolily. Aplikace si sice strhávaly vysoké poplatky za zpracování, ale obrovský objem to bohatě vynahradil. Využitím bezchybné úvěrové historie Caleba i Tessy vytáhla na jejich společná jména téměř dva miliony dolarů v predátorských půjčkách. Masivní příliv hotovosti převedla přímo na svůj bezpečný bankovní účet.

Aby past dokonale zaklapla, přešla do nastavení účtů a termín splatnosti nastavila na pouhých sedm dní. Půjčky se dostanou do prodlení přesně ve chvíli, kdy se společnost zhroutí. Dřív než si masy vůbec uvědomí, že nastala apokalypsa, ochutná tahle proradná dvojice brutální realitu bezohledných vymahačů, kteří po nich půjdou kvůli milionům, jež nikdy neutratili.

Z telefonů vymazala veškeré digitální stopy. Smazala aplikace, odstranila ověřovací textové zprávy a vyčistila historii prohlížeče. Poté jim prohrabala tašky, rozházela platební karty a rtěnky po špinavé zemi, aby ulička vypadala jako místo náhodného přepadení. Spokojena se svou prací je nechala ležet v bezvědomí na mrazivé zemi a vytratila se do noci.

Mnohem později Tessa zasténala a víčka se jí zachvěla. Z ostrého svitu blikající pouliční lampy jí třeštila hlava. Posadila se, rukama škrábla o drsný asfalt a vtom se jí vzpomínka na uličku vrátila.

„Calebe! Calebe, vzbuď se!“

Plácala ho po rameni, dokud nezasténal a nepromnul si zátylek. Vydrápali se na nohy a prohlíželi si rozházený nepořádek svých věcí. Horečně kontrolovali kapsy a tašky.

„Jsi si jistý, že nic nechybí? To nedává smysl.“

Tessa se zamračila a v třesoucích se rukou držela svůj nedotčený telefon.

„Možná nás někdo zkusil okrást, ale vykašlal se na to, když zjistil, že u sebe nemáme žádnou hotovost.“

Caleb si oprášil špínu z džínů a trhl sebou kvůli tupé bolesti v lebce. Fyzickou hotovost už téměř nikdo nenosil, což pro pouliční zloděje dělalo z přepadení frustrující záležitost.

„Jo, tím to určitě bude. Telefony jsou fakt nejlepší vynález na světě.“

Tessa si s úlevou oddechla. Krátce zvažovali přivolání policie, ale v uličce chyběly bezpečnostní kamery, a když nic nechybělo, podávat hlášení jim připadalo jako ztráta času. Incident pustili z hlavy, popadli tašky a odkulhali z uličky pryč.

Elora se vrátila do bezpečí a tepla svého bytu. V okamžiku, kdy západka zámku s cvaknutím zapadla, z chodby se ozvalo povědomé tiché zachrochtnutí. Její miniprasátko Pearl se přikolébalo k ní a její malá kopýtka rytmicky klapala o podlahu z tvrdého dřeva. Pearl obkroužila Elořiny nohy a rypáčkem jí na uvítanou zaryla do holení.

„Jsem doma. Máš radost, že mě vidíš?“

Elora se usmála, dřepla si a podrbala hrubé štětiny na Pearlině hlavě. Cítila se neuvěřitelně. Nasypala čerstvé krmivo do její misky a v hlavě jí doznívalo vzrušení z celého dne. Se zajištěnými miliony dolarů během jediného dne a zdrcující finanční pastí nastraženou na to nestydaté duo z jejích ramen spadla těžká tíha. Svlékla si bundu, umyla si obličej a padla do měkké postele. Dopřála si hluboký spánek a napětí z jejích svalů vyprchávalo až do rána.

Když druhý den otevřela oči, žaluziemi v okně pronikalo jasné sluneční světlo a vrhalo na její přikrývky teplé zlatavé pruhy. Ráno působilo poklidně. Život venku plynul svým obvyklým, nicnetušícím tempem. Vzbudila se však s vědomím, že tento klid nepotrvá. V hlavě jí odtikával odpočet do apokalypsy. Potřebovala ještě víc financí, aby dosáhla kýženého úspěchu ‚Velký rozhazovač‘.

Posadila se, vzala z nočního stolku telefon a zavolala svému nejstaršímu adoptivnímu bratrovi, Gavinu Vossovi.

Telefon dvakrát zazvonil, než to zvedl.

„No ne, podívejme se, kdo to je. Elora. To se jen tak nevidí. Už jsem si začínal myslet, žes na nás zapomněla.“

Gavinův hlas se z reproduktoru nesl v mírně posměšném tónu, protknutý ležérní arogancí bohatství. Elora sevřela rty. Byla adoptivní dcerou, přetrvávajícím břemenem uvaleným na rodinu Vossových jejím zesnulým poručníkem Arthurem. Celé roky si udržovala odstup s vědomím, že ji rodina považuje za přítěž. Teď potřebovala právě této dynamiky využít.

„Jak bych na tebe mohla zapomenout? Gavine, neměl bys zájem koupit firemní akcie, které mi nechal Arthur?“

Lehce se zasmála, přeskočila veškeré zdvořilosti a nabídla mu jedinou věc, po které toužil nejvíc. Gavin dychtil odstranit z rodinného podniku domnělou rivalku a chtěl mít tyto akcie zpět pod svou kontrolou.

„Kdy máš čas?“

Jeho tón se v mžiku změnil; posměch zmizel a nahradil ho břitký obchodní zájem.

„Dnes odpoledne?“

Elora přimhouřila oči a propočítávala časový harmonogram. Čím dříve transakce proběhne, tím rychleji dokáže toto digitální bohatství proměnit v hmatatelné vybavení pro přežití.

„Dobrá.“

Gavin souhlasil. Domluvili se na čase a zavěsili.

O několik hodin později seděla Elora v elegantní kanceláři s prosklenými stěnami v centru města a sledovala, jak Gavin po mahagonovém stole posouvá tlusté desky. Podepsala převodní dokumenty s nacvičenou lehkostí. Během několika minut jí v bankovní aplikaci píplo oznámení. Vyměnila své akcie za dalších 700 000 dolarů v hotovosti.

Gavin si podepsanou smlouvu zastrčil do kufříku a tvář mu zářila úlevou. Vyplatil ji z rodinného dědictví. Elora zachovala netečný výraz, uložila si svou kopii dokumentů do tašky a vstala.

„Aha, vlastně, Gavine. Chtěla bych tě o něco poprosit.“

„O co jde? Pověz mi to.“

Gavin se zamračil a v jeho rysech na okamžik probleskla ostražitost.

„Nemáš nějaké prázdné skladiště? Potřebovala bych ho jen na pár dní. Můj kamarád si chce otevřít malou večerku a potřebuje někam dočasně uskladnit nějaké zásoby.“

Elora se setkala s jeho pohledem s nevinným, bezstarostným výrazem.

„Mám prázdný sklad ve Westonu. Pošlu ti klíč později po poslíčkovi.“

Gavin, uklidněný výhodným převodem akcií, jí tuto malou laskavost poskytl. Přenechat dočasný úložný prostor pro něj nic neznamenalo.

Vyzbrojena obrovským kapitálem a bezpečným soukromým místem pro doručení neztrácela Elora ani minutu. Jela z korporátní čtvrti přímo na největší velkoobchodní tržnici ve městě. Rozlehlý komplex byl bludištěm střech z vlnitého plechu, masivních nakládacích ramp a řvoucích motorů vysokozdvižných vozíků.

S naprostým soustředěním vytáhla telefon a otevřela své nedávné online objednávky. Kdyby si nechala doručit obrovské hromady instantních nudlí do svého bytového domu, vyvolalo by to nežádoucí otázky sousedů. Přesměrovala všechny své příchozí online objednávky do skladu ve Westonu, aby nevzbudila podezření, než je přesune do svého mezidimenzionálního úložného prostoru.

Procházela rušnými uličkami a vešla do skladu dodavatele obilovin. Vzala si z pultu podložku s papírem a začala zadávat masivní velkoobjemové objednávky. Objednala 100 000 liber prémiové rýže s dlouhou trvanlivostí. Všechno to byly vysoce kvalitní zásoby a celková cena činila přes 400 000 dolarů.

Postupovala dále po seznamu a vyžádala si 40 000 liber prosa, za což utratila dalších 160 000 dolarů. K účtu přidala 2 000 liber všestranných sójových bobů v hodnotě 19 000 dolarů. Sójové boby byly klíčové; byly výživné, snadno se pěstovaly a daly se přeměnit na sójové mléko, rostlinnou náhražku kuřete, sójovou zmrzlinu a sójový jogurt.

Přešla k distributorovi tekutého zboží. Požádala o 2 000 velkých lahví oleje na vaření v celkové hodnotě zhruba 120 000 dolarů. Přidala 1 500 liber životně důležité soli, což stálo o něco víc než 1 800 dolarů. V apokalyptické pustině byla sůl nepostradatelná. Její nedostatek v extrémních podmínkách mohl způsobit vážné zdravotní potíže.

Poté navštívila obchodníka s kořením a utratila přes 200 000 dolarů za každé myslitelné koření. Objednala 1 500 liber bílého cukru, 1 500 liber glutamátu sodného a 600 liber houbové omáčky. Požádala o 3 000 sklenic chilli omáčky, 5 000 lahví sójové omáčky, 5 000 lahví tmavé sójové omáčky a 500 lahví pálivé omáčky. Přihodila po 1 000 velkých lahvích octa a salátových dresinků. Objednávku zakončila velkoobjemovými baleními mletého zázvoru, česnekového prášku, petrželky, chilli vloček, černého pepře, římského kmínu, skořice, bobkového listu, hřebíčku, mleté papriky, cibulového prášku, oregana, tymiánu, bazalky, rozmarýnu, kurkumy a muškátového oříšku.

Přistupovala k pultům obchodníků jeden po druhém a rychlým přiložením karty platila vysoké počáteční zálohy. Zařídila, aby doplatky proběhly při fyzickém doručení do skladu ve Westonu. Elora vyšla zpět na rušné tržiště a vytáhla z kapsy pero, aby si odškrtla sekci trvanlivých potravin. Dokončila svůj nákupní seznam a zrakem pevně spočinula na další kritické kategorii pro přežití na svém apokalyptickém seznamu. Potřebovala obrovské množství nejrůznějšího masa.