Když Hazelini rodiče dovyřídili telefonáty, vyšli ven a připojili se k ní pod střechou.

Kroupy velké jako pěsti bušily do země a vydávaly zvuk, ze kterého vstávaly vlasy na hlavě.

Zpoza nízkých zdí dvora bylo občas slyšet zoufalé volání o pomoc a pronikavý jekot alarmů aut i skútrů.

Selma sledovala neúprosné krupobití a po zádech jí přeběhl mráz. Kdyby taková kroupa někoho trefila, mohla by mu zlo