Pohled Lyri:

„Lyri, dělej, oblékni se! Už žádné otálení. Jde se a hotovo!“ Roxyin křik se rozléhal až z obývacího pokoje.

Vzdychla jsem a zadívala se do stropu. Roxy momentálně randila s měňavcem. A ne jen tak ledajakým, ale s vlkodlakem, který dnes večer otevíral se svým bratrem noční klub. A tím bratrem byl shodou okolností alfa smečky Aurelius Moon. Nikdy jsem se neobtěžovala zjišťovat jejich skutečná jména. Svou nejlepší kamarádku jsem milovala, ale byla to chronická lovkyně měňavců. Skákala od medvodlaků k liškodlakům a neustále pátrala po tom mýtickém poutu osudových partnerů s kýmkoli, kdo byl zčásti člověk a zčásti zvíře. Teď si brousila zuby na vlka z té nejnebezpečnější smečky v celé Americe.

„Lyro Blacková, jestli přijdeme pozdě, nakopu ti zadek. Auto, co poslal Ronan, pořád čeká!“ zařvala znovu.

No, aspoň že konečně vím, jak se její přítel jmenuje.

Vstala jsem a zlostně pohlédla na kousek látky rozprostřený na posteli. Vybrala ho Roxy a sotva se to dalo nazvat oblečením.

„Tyhle šaty jsou zatraceně krátké! Vypadám, jako bych prodávala kundu!“ zařvala jsem nazpět. Nemohla jsem uvěřit, že mě do toho nutí.

Byly to královsky modré obepnuté šaty na jedno rameno. Tlustý zlatý pruh vedl přímo středem zad a přitahoval pohled přímo k mému zadku. Lem končil sotva pár centimetrů pod boky. Vklouzla jsem do nich a tahala je dolů, což byl předem prohraný boj se spandexem. Vklouzla jsem do zlatých metalických lodiček. Líčení jsem zvolila střídmé, nanesla jsem jen tolik bronzeru, aby vynikl přirozený jas mé kaštanové pleti. Tmavé vlasy jsem měla stažené do pevného vysokého drdolu s rovnou ofinou lemující čelo.

Popadla jsem psaníčko a sešla dolů. Roxy stála u vchodových dveří, přilepená k displeji telefonu. Hlasitě a zhluboka jsem si povzdechla. Zvedla oči a doslova jí spadla brada.

„Holka, ty jsi k nakousnutí,“ vydechla.

„To je přesně to, co nechci slyšet, než vlezu do baráku plného dravých měňavců.“ Protočila jsem panenky a vzala za kliku. S mým štěstím mě dneska v noci někdo sežere, a rozhodně ne příjemným způsobem.

Nastoupily jsme do čekajícího černého auta. Roxy celou cestu zběsile esemeskovala. Dávala svému chlapovi podrobný přehled o každé minutě naší jízdy. Zírala jsem z okna, sledovala rozmazaná světla města a přála si být zpátky ve své bezpečné, osamělé posteli. Moje obranné zdi se už teď hroutily, a to noc ani nezačala.

Auto plynule zastavilo. Vystoupila jsem na chodník a vzhlédla k zářícímu červenému neonu. Klub Crimson Moon.

Roxy mě chytila za zápěstí a protáhla mě předními dveřmi, přičemž jsme elegantně minuly celou frontu. Basy duněly podlahou a vibrovaly mi až do nohou. Zamířily jsme přímo ke dvěma urostlým mužům stojícím poblíž vchodu. Roxy se prvnímu z nich vrhla kolem krku. To musel být Ronan. Odtáhl se, zazubil se, představil se a pak ustoupil stranou, aby odkryl svého bratra.

„Jsem Kaelen Aurelius, alfa smečky Aurelius Moon.“ Promluvil hlubokým, dunivým barytonem a jeho pohled pomalu stoupal po mých nohách, přes boky a nehybně se zastavil na mém obličeji.

Zůstala jsem jako přimrazená. Bral dech. Měřil nejméně metr devadesát pět a tyčil se nade mnou. Jeho kůže měla sytý olivový odstín a na míru šité oblečení mu těsně obepínalo mohutné, tvrdé svaly. Poprašek šedin na spáncích naznačoval zralejší věk a dodával mu vznešený, nebezpečný šmrnc.

Viděla jsem, jak se jeho oči proměnily. Z ostré oříškově zelené přešly v zářící, pronikavě zlatou barvu a v mžiku oka se zase vrátily zpět k zelené. Žaludek se mi obrátil naruby. Většina žen v tomhle městě by před měňavcem na potkání stáhla kalhotky. Já k nim nepatřila.

Prošli jsme přeplněným hlavním sálem kolem řad elegantních černých kožených sedaček a zamířili nahoru do VIP zóny. Horní patro bylo zařízeno plyšovými koženými pohovkami v krvavě rudé barvě. Okamžitě se k našemu stolu slétly servírky v titěrných úborech. Položily před nás tři těžké lahve Armand de Brignac Ace of Spades Brut Rosé a podnos s panáky.

Zapadla jsem do nejvzdálenějšího kouta pohovky a nalila si drink. Kolem nás řvala hudba. Nespouštěla jsem oči z vlnících se těl dole na hlavním parketu, ale na kůži mě brnělo. Na tváři jsem cítila těžký, dusivý tlak. Někdo na mě zíral. Nemusela jsem ani otáčet hlavu, abych věděla, že je to Kaelen. Jeho dravčí pohled působil jako fyzický žár spalující mou odhalenou kůži. Vrtěla jsem se kvůli tomu na sedadle.

Roxy do mě drcnula ramenem a ukázala k tanečnímu parketu. Byla to dokonalá úniková cesta.

Srovnala jsem si tři panáky tvrdého a kopla je do sebe jeden za druhým. Prázdné skleničky jsem práskla o stůl a vyskočila na nohy. Nikdy v životě jsem se nepohybovala tak rychle. Prakticky jsem seběhla schody dolů na hlavní parket.

Dorazily jsme doprostřed davu zrovna ve chvíli, kdy začala hrát skladba Poison od Bell Biv DeVoe. Alkohol se mi rychle dostal do krve. Nechala jsem těžké basy, ať mě ovládnou, vlnila boky a pohupovala rameny. Cítila jsem se skvěle.

DJ přešel na další skladbu a spustil beat k Back That Azz Up od Juvenila.

Zničehonic se mi zezadu na bocích sevřely dvě velké, pevné ruce. Neodtrhla jsem se. Alkohol mi dodal odvahu a ten cizinec si přitáhl má záda těsně na svou hruď. Pohybovali jsme se společně. Držel dokonalý rytmus s agresivním tempem a přirážel boky k mému zadku. Kroužila jsem boky proti jeho rozkroku. Být mi ještě čerstvých dvacet, už bychom se navzájem vlekli na parkoviště a šoustali jako králíci na kapotě auta.

Roxy protancovala kolem nás, povzbuzovala mě a vrazila mi do ruky dalšího náhodného panáka. Kopla jsem ho do sebe. Zaklonila jsem hlavu a otočila se, abych se podívala na chlapa, se kterým tančím. Byl nádherný. Vysoký, ramenatý, s ostře řezanou čelistí.

„Jak se jmenuješ?“ překřikovala jsem hudbu.

Sklonil se a rty se otřel o můj ušní lalůček. „Garith.“

Jeho dech byl na mém krku horký. Lůno se mi stáhlo a stehny mi projela prudká vlna žáru. Moje kunda začala vlhnout jako protržená hráz a promáčela bavlnu mých kalhotek. Bylo to okamžité a naprosto přemáhající. Nevěděla jsem, jestli je to nějaký měňavecký svůdnický trik, nebo ten alkohol. Byla jsem vzrušená, teklo ze mě a prahla jsem po tření.

„A jak říkají tobě?“ zeptal se. Jeho hlas byl chraplavé, svůdné zavrnění.

Otevřela jsem ústa, abych odpověděla.

Vzduch prořízlo ohlušující, nestvůrné zavrčení.

Ta ryzí síla zvuku mi zavibrovala až v zubech. Hudba rázem utichla. Pulzující světla přestala blikat. Celý klub ztichl jako hrob.

Moje vzrušení se vteřinou vypařilo. Kunda mi na místě vyschla. Strach mi vmetl do žil ledovou vodu a během vteřiny mě vystřízlivěl do morku kostí.

Otočila jsem se dokola.

Kaelen stál metr ode mě. Hrudník se mu zvedal v hlubokých, trhavých nádeších. Oči už neměl oříškové. Byly zářivě, čistě zlaté.

Už dřív jsem se kolem vlků pohybovala. Když vlkovi zableskly oči zlatem, znamenalo to jednu ze dvou věcí: buď byl nebezpečně nadržený, nebo byl k nepříčetnosti vytočený. Smrtící pohled, který zabodával do Garitha, nenechával nikoho na pochybách. Byl vzteky bez sebe.

Těžce jsem polkla a srdce mi bušilo o žebra. Proč se takhle chová? Vždyť jsme se sotva poznali. Byli jsme naprosto cizí lidé. Tahle vyšinutá, majetnická agrese byla přesně tím důvodem, proč jsem s měňavci odmítala cokoli mít.

„Ahoj, Kaelene,“ hlesla jsem. Hlas se mi nepatrně zachvěl a prozradil mou paniku.

Zcela mě ignoroval. Jeho zlaté oči zůstávaly přišpendlené na Garithovi a propalovaly ho skrz naskrz.

Garith o půl kroku ucouvl a těkal pohledem mezi mnou a Kaelenem.

„To je tvůj přítel, druh, nebo co?“ zeptal se Garith.

„Ne, nemám druha ani přítele,“ odpověděla jsem.

Kaelen zlověstně zavrčel. Ten divoký zvuk rozčísl panující ticho.

Než jsem se stihla nadechnout, Kaelen vyrazil. Jeho mohutná pěst narazila do Garitha a srazila ho tvrdě k zemi.

Vykřikla jsem, uskočila dozadu a chytila se za hruď. Co to s tou bestií sakra je? Myšlenky se mi točily v děsuplném kruhu. Proč jsem se od Roxy nechala k tomuhle přemluvit? Proč jsem se sem vůbec nechala zatáhnout?