Kaelenův pohled:

Svého bratra miluji, ale jsem alfa. Vládnu obrovskému teritoriu. Řeším spory ve smečce, hrozby samotářů i obchodní impéria. Na nikoho nečekám, obzvlášť ne na lidskou ženu. Protože je ale Ronan můj beta a trvá na tom, že tato lidská dívka, Roxy, je jeho osudová družka, musím se s ní setkat. Pokud je jeho družkou, porodí mé budoucí neteře nebo synovce. Budou to budoucí betové mé smečky. Musím se s ní přinejmenším seznámit a v pravý čas ji přijmout mezi nás.

Ronan venku před klubem Crimson Moon přešlapoval z nohy na nohu. „Brácho, konečně jsou na cestě,“ řekl a zněl neuvěřitelně natěšeně.

K chodníku přirazilo elegantní černé auto. Těžké basy z klubu ustoupily do pozadí, když se otevřely zadní dveře.

Srdce v hrudi se mi zastavilo. Zasáhla mě vůně, která mi vyrazila veškerý vzduch z plic. Med a mango. Sladká, bohatá a opojná. Chřípí se mi rozšířilo. Špičáky v dásních mě zabolely touhou. Předpokládal jsem, že ta vůně patří dívce, které můj bratr pomáhal vystoupit na chodník, ale nebyla to ona. Díky Měsíční bohyni. To by pro nás bylo velmi trapné.

Ta vůně se valila z druhé ženy, která vystupovala z vozu. Brala dech. Bez těch patnácticentimetrových podpatků na nohou měřila sotva metr padesát. Měla plné, oblé křivky. Její kaštanová kůže se leskla pod ostrými neonovými světly ulice.

Obsidián promluvil v mé hlavě. *Družka.*

Sevřel jsem lem své bundy. *Co jsi to kurva právě řekl?!* zeptal jsem se Obsidiána, mého vlka.

*Řekl jsem Družka, ty tupče. Ta vůně medu a manga patří naší družce,* opáčil sarkasticky.

Zatracenej život, pomyslel jsem si. Moje družka je člověk. Kdo by si pomyslel, že mocný alfa jako já, který může vysledovat svůj rodokmen až k prvnímu alfovi stvořenému Měsíční bohyní, bude mít za družku člověka? Křehkého člověka, který o našem světě nic neví. To můžu rovnou předat smečku bratrovi a vypít panáka oměje.

Ronan objal svou dívku kolem ramen. „Brácho, tohle je moje zlato Roxy Vanceová a její kamarádka Lyra Blacková.“

Natáhl jsem ruku. „Rád tě poznávám, Roxy,“ řekl jsem, když jsem jí potřásl pravicí, a snažil se nezírat na její kamarádku.

Roxy postrčila Lyru před sebe. Když jsem si všiml šatů, které měla na sobě, krev se mi vzbouřila. Na to, aby družka alfy nosila něco takového kolem jiných měňavců, to bylo příliš krátké. Zvláště neoznačená luna. Tenká látka obepínala její křivky a nenechávala žádný prostor představivosti.

*Za tyhle šaty ji budeme muset později potrestat,* ozval se Obsidián.

V duchu jsem si vlepil facku. Vzal jsem ji za ruku. „Dobrý večer, Lyro, rád tě poznávám,“ řekl jsem a políbil ji na hřbet dlaně. Okamžitě přeskočily jiskry.

Odtáhla ruku o nepatrný kousek zpět. „Já vás taky ráda poznávám, a říkejte mi prosím Lyri,“ řekla. Cítil jsem, jak se Obsidián dere na povrch. Potlačil jsem tělesné reakce a odvedl je dovnitř budovy.

Těžké basy uvnitř klubu Crimson Moon vibrovaly podlahou. Vzduch páchl potem a levným alkoholem. Stál jsem u baru a sledoval Lyri, jak si nalévá sklenku růžového a dává si panáka. Byl jsem tak napnutý. Ta sladká vůně medu a manga se mísila s alkoholem. Pohled na ni přiváděl mě i Obsidiána k šílenství. Stálo mě to veškeré sebeovládání, abych ji neoznačkoval a nespářil se s ní přímo tady a teď.

Sledoval jsem, jak ji Roxy táhne na taneční parket. Jako alfa musím mít své emoce neustále pod kontrolou. Jenže pomyšlení na ni na tom parketu, jak tancuje v těch miniaturních šatech, mě dělilo dvě vteřiny od toho, abych tam nakráčel a donutil ji sednout si na zadek.

Ronan mě vytrhl z myšlenek. „Co říkáš na Roxy?“

Nespouštěl jsem oči z Lyřiných vlnících se boků. „Vypadá mile. Jsem si jistý, že pro smečku bude dokonalá,“ procedil jsem.

Ronan se ušklíbl. „Vidím, jak po Lyri pokukuješ.“

Sevřel jsem sklenici pevněji. „Taky že mám. Podle Obsidiána je to moje družka.“ Obrovský úsměv na jeho tváři mi prozradil, jak obrovskou radost ze mě má.

„Gratuluju, brácho. Už dlouho jsi toužil po družce a naše smečka lunu potřebuje jako sůl. Takže, jak k tomu hodláš přistoupit?“

Tak neuvěřitelně mě vytočilo, že mi tu otázku položil. „Proč se ptáš?“

Ronan zavrtěl hlavou. „Ptám se jenom proto, že mi Roxy říkala, že ona s měňavci zásadně nerandí.“

V tu chvíli jsem pohlédl na taneční parket. Krev se mi proměnila v tekutý oheň. Zkurvenej medvodlak se otíral o moji družku. Jeho mohutné pracky svíraly její pas. Přitlačoval svůj tvrdý rozkrok přímo na její zadek.

Už jsem neslyšel nic z toho, co Ronan říkal. Mluvil o Obsidiánovi a já viděl rudě. Než jsem si to stačil uvědomit, už jsem kráčel na parket.

Jakmile jsem se k Lyri přiblížil, ucítil jsem její vzrušení. Ta vlhká, horká vůně její zvlhlé kundy prořízla zatuchlý vzduch klubu. Věděl jsem, že pokud ji cítím já, cítí ji celý zatracený klub. A hlavně Garith, ten zkurvenej medvodlak, se kterým tancovala. Pohled na to, jak se jí dotýká, a vůně jejího vzrušení přiváděly Obsidiána k nepříčetnosti.

Dral se ven a divoce zavrčel. Chtěl se proměnit a roztrhat Garitha na kusy.

Hudba náhle utichla. Klub zmlkl jako hrob.

V další vteřině už Garith ležel na zemi s rozbitým ciferníkem. Doopravdy jsem mu zlomil obličej. Švihl jsem pěstí s drtivou silou a mrštil jím o dlažbu. Stál jsem nad ním, hruď se mi dula, připravený to dokončit.

Kdyby se mezi nás nepostavil Ronan a necítil jsem ten pach strachu linoucí se z Lyri, udělal bych toho mnohem víc. Ledová hrůza z ní prýštila v hustých vlnách. Zápach jejího čistého děsu mě dusil.

Ronan mě strčil do hrudi. „Chlape, okamžitě ven.“

Zatlačil jsem Obsidiána zpátky do nitra. Otočil jsem se k Lyri i Roxy. „Dámy, jdeme.“

Všichni jsme vyšli ven na čerstvý vzduch, zatímco uvnitř začala znovu hrát hudba. Cestou ven jsem na Obsidiána zuřil. Choval se jako štěně, kterému sebrali hračku. Byl jsem neskutečně vytočený. Co když ji jeho divošské chování vyděsilo?

*A co jsem kurva měl dělat?* vyjel po mně a zněl stále nepříčetně. *Viděls ty dva na tom parketu? A jak na ni sahal těma svejma prackama? Ona patří nám!*

*Ona neví, že nám patří,* zařval jsem na něj v duchu nazpět, připravený mu jednu vrazit, což byla hloupost, protože bychom to pocítili oba. *Není součástí našeho světa. Tímhle svým chováním jsi ji možná navždycky vyděsil.*

*Jo, jenže na ten parket ses zvedl ty, ne já,* rýpl si a naznačil, že celá ta situace je moje vina.

Zablokoval jsem ho. Když jsme šli k autu, stále jsem z Lyri cítil čirou paniku. Z Roxy jsem žádný strach necítil, což mi jasně řeklo, že se kolem měňavců už dříve pohybovala.

Naskládali jsme se do limuzíny. Vůně Lyřina přetrvávajícího vzrušení v uzavřeném prostoru mě znovu nutila bojovat s Obsidiánem o kontrolu. Vůbec nepomáhalo, že Ronan s Roxy byli dvě vteřiny od toho, aby se na sebe vrhli. V rohu předváděli regulérní měkké porno.

Sledoval jsem Lyri, jak zírá z okna. „Jak se tohle město jmenuje? Vypadá nádherně,“ pronesla.

Srdce se mi zastavilo, když vyjádřila zalíbení v pozemcích naší smečky. Nečekala, že odpovím, ale já to udělal.

Obsidián prorazil mentální blok. *Bude to tady milovat.* Zněl jako drbající vlčice.

*Potřebuju, ses uklidnil,* řekl jsem, otrávený tím, jak moc je hyperaktivní. *Je tu jen na jednu noc.*

*Jo, ale když se se mnou přestaneš prát o kontrolu, můžu z dnešní noci udělat nejlepší noc jejího života a ona už nebude chtít odjet,* řekl a samolibě se usmíval.

*Kdybych tě nechal převzít kontrolu, všechno bys zničil,* oponoval jsem mu a vysvětlil svůj postoj. *Není to vlčice. Nemůžeš se s ní spářit a označkovat ji pár hodin po seznámení.*

*A proč ne?* zeptal se, jako bych mu řekl nějakou nehoráznost. Nedalo se s ním vyjít. Byl tak neuvěřitelně tvrdohlavý.

*Bohyně na nebi, protože je to člověk! A nemluvě o tom, že tvoje chování v klubu ji vyděsilo k smrti.* Přísahám, že kdyby stál přede mnou, vlepil bych mu pěstí.

Zatímco jsme se s Obsidiánem dohadovali, zaslechl jsem, jak Lyri zakručelo v břiše. Otevřel jsem telepatické spojení ke kuchaři a oznámil mu, že jsme na cestě. Nařídil jsem mu, aby pro nás měl při příjezdu připravené jídlo.

*Garith mě nehorázně nasral a ona je naše. Nikdo se jí nesmí dotknout, jen my!* vyštěkl Obsidián. Sakra, ten byl pořád ještě nepříčetný.

Zablokoval jsem ho pevněji, aby už se mnou nemohl bojovat o kontrolu. Dorazili jsme k rozlehlému sídlu a limuzína hladce zastavila. Ronan a Roxy konečně ukončili svou erotickou předehru. Řidič otevřel dveře a Lyri vystoupila. Pohled na její tvář byl k nezaplacení, když jsem sledoval, jak s němým úžasem zírá na můj dům.