Pohled Kaelena:

Večeři jsme zakončili nadměrným množstvím alkoholu. Nikdy bych nečekal, že člověk jako Lyri a někdo jako Roxy udrží krok s naším tempem panáků tequily, ale pily to jako ostřílené veteránky. Hlasitý hovor a cinkání sklenic plnily jídelní síň celé hodiny. Noc se vlekla dál, dokud obě ženy nezačaly zívat a víčka jim neztěžkla vyčerpáním a chlastem.

„Dámy, ukážu vám vaše pokoje.“ Odsunul jsem židli a podíval se přímo na Lyri.

„Roxy ukazovat nic nemusíš. Bude spát se mnou. Teda v mém pokoji.“ Ronan se zhluboka zasmál a přitáhl si Roxy těsně k boku.

„Tak tedy, Lyri, pojď za mnou.“ Otočil jsem se k honosnému schodišti se zatnutou čelistí.

Šla za mnou v patách. Každý krok zámeckou chodbou byl nesnesitelným mučením. Tenká látka jejích šatů obepínala její boky a při každém zhoupnutí těla vystavovala na odiv její dokonalé křivky. Krev se mi vařila. V podbřišku se mi usadila těžká, hutná tíha. Sevřel jsem dřevěné zábradlí, až mi zbělely klouby na prstech. Bojoval jsem s prvotním nutkáním otočit se, strhat z ní ty šaty a tvrdě ji přirazit ke zdi chodby a ojet ji, dokud nebude křičet mé jméno.

*Sakra, já bych to udělal.* Obsidian mi v mysli temně, sarkasticky zavrčel. Můj vlk bez ustání přecházel sem a tam, doháněn k šílenství její sladkou vůní. Neměl jsem ponětí, proč je tak zatraceně těžké ho vytěsnit, kdykoli byla na dosah ruky.

Došli jsme k jejím dveřím na konci chodby. Otevřel jsem je a ustoupil stranou, aby mohla vejít.

„V koupelně jsou toaletní potřeby. Kdybys cokoliv potřebovala, dej mi prosím vědět.“ Založil jsem ruce na prsou a modlil se, aby řekla, že dnes v noci potřebuje osedlat pořádnýho ptáka.

Místo toho ke mně s váháním vzhlédla. „Něco bych potřebovala. Něco na spaní.“

*Měl jsi jí říct, ať spí nahá,* ušklíbl se Obsidian.

„Přinesu ti něco na spaní.“ Otočil jsem se dřív, než má křehká sebekontrola praskla.

Přešel jsem chodbu do své vlastní ložnice. Jakmile dveře zaklaply, stál jsem ve tmě a vedl brutální vnitřní spor se svým vlkem. Chtěl ji hodit na matraci a označkovat si ji hned teď. Já musel zajistit, abychom tu lidskou dívku nevyděsili hned její první noc tady. Uzavřeli jsme napjatou dohodu: já povedu a on se bude řídit mými pravidly. Z komody jsem vytáhl čisté, volné černé tričko a rázným krokem se vrátil k jejímu pokoji.

Zaklepal jsem na těžké dubové dveře. Ticho. Zaklepal jsem hlasitěji. Stále nic.

Strčil jsem do dveří. Masivní ložnice byla prázdná, ale ze pootevřených dveří koupelny proudilo teplé světlo. Pozorně jsem zaposlouchal. Žádný zvuk tekoucí vody se neozýval. Přešel jsem tam a rázně zaklepal na zárubeň koupelny. Žádná odpověď.

Otevřel jsem a strnul.

Lyri tvrdě spala v suché vířivé vaně. Pohled na její uvolněné tělo opřené o porcelán mě zasáhl jako fyzická rána. Čurák mi okamžitě zkamenněl. Náhlá, zuřivá erekce pulzovala skutečnou bolestí napnutá za mým zipem. Málem jsem protrhl kalhoty.

*Ó BOHYNĚ, TA JE ZATRACENĚ SEXY!* zařval mi Obsidian v hlavě a dral se přes mé mentální bariéry.

*Obsidiane, zníš, jako bys už teď byl pod pantoflem. Nech toho,* odsekl jsem a snažil se své běsnící hormony donutit k poslušnosti.

*Ne, Kaelene, nezním jako pod pantoflem. Zním jako někdo, kdo chce pořádně smočit.*

Ztěžka jsem vydechl a ze stojanu u umyvadla vzal tlustý bílý ručník. Přehodil jsem si ho přes předek, abych zakryl svůj bolestivě ztvrdlý úd, zatímco v druhé ruce jsem svíral tričko. Zhluboka, trhaně jsem se nadechl. Hlasitě jsem si odkašlal v naději, že ji ten zvuk probudí dřív, než udělám nějakou hloupost.

Pohled Lyri:

Trhla jsem sebou a probudila se při drsném zvuku něčího odkašlání. Mozek jsem měla stále otupělý alkoholem a vyčerpáním. Našla jsem obrovskou koupelnu, začala napouštět vířivku pro deset lidí a nějak se mi podařilo v ní vytuhnout dřív, než vůbec stoupla hladina. Protřela jsem si oči v očekávání, že mě přišla zkontrolovat Roxy.

Místo toho jsem zamrkala a spatřila Kaelena, jak stojí přímo přede mnou.

Byl do půli těla svlečený. Jasná světla koupelnového zrcadla na něj dopadala v dokonalém úhlu, takže vypadal jako mistrovské dílo vytesané Michelangelem. Nemýlila jsem se, když jsem si dříve všimla jeho mohutné stavby těla. Břišáky vykreslené do dvanácti políček, široký hrudník, silná stehna – každý jednotlivý centimetr jeho těla byl vytesán z tvrdých, hustých svalů. Ale ten nejvíc alarmující sval ze všech se nacházel přímo v mém zorném poli.

Před pasem si držel bílý ručník a snažil se skrýt masivní erekci. Tvar jeho tlustého, ztvrdlého ptáka viditelně napínal látku jako stan. Ze samotné jeho velikosti mi vyschlo v ústech. Vzhlédla jsem k jeho tváři. Hleděl na mě shora a jeho oči se měnily. Oříškově zelená barva ustupovala a nahrazoval ji planoucí, predátorský zlatavý odstín. Byl to přesně tentýž syrový pohled, jakým mě obdařil už v klubu.

Převalila se přese mě těžká vlna čisté sexuální touhy. Mezi stehny se mi okamžitě rozlilo horko. Kunda mi pulzovala zoufalou, palčivou potřebou. Kdyby mé tělo umělo mluvit, křičelo by na něj, ať ze sebe strhá zbytek oblečení a vezme si mě přímo tady na dlaždičkách v koupelně. Bojovala jsem s téměř neovladatelným nutkáním vyskočit z té vany, strhnout ho na zem a sednout mu na ten jeho nádherný obličej.

„Ahoj,“ zachraptěla jsem to slovo a přinutila se ke křečovitému úsměvu ve snaze neudělat tuhle chvíli ještě trapnější, než už byla.

„Klepal jsem, neodpovídalas. Přinesl jsem ti ručník a tričko na spaní.“ Zrak upíral na koupelnové umyvadlo a odmítal se na mě podívat.

„Díky.“ Přitáhla jsem si kolena k hrudníku, protože pod tíhou jeho intenzivní přítomnosti jsem se cítila nesvá.

„Není zač.“ Vykouzlil rychlý, odzbrojující úsměv.

Ten jediný úsměv udělal s mým tepem věci, které by měly být trestné. Pokud kolem něj zůstanu déle než jen dnešní noc, tenhle úsměv bude mou zkázou. Položil složené tričko a další ručník na okraj mramorového umyvadla. Bez dalšího slova se ke mně otočil svými širokými zády a rychle vyšel z koupelny.

Vteřinu poté, co dveře zaklaply, jsem se plácla dlaní do čela.

Co to do mě sakra vjelo? Byla jsem tak vzrušená a vykolejená chlapem, kterého jsem sotva znala. Byla to opravdu tak dlouhá doba, co se mě někdo dotkl? Stále jsem před očima viděla tuhý obrys jeho ptáka za tím ručníkem. Ten obraz se mi vypálil do sítnice. Musela jsem se však přinutit uvažovat logicky. Nemohla jsem dovolit, aby mé jednání řídila divoká chtíč. Potřebovala jsem o něm mnohem víc informací. Nemohla jsem skočit Alfovi do postele, aniž bych znala jeho partnerský status, dynamiku jeho smečky nebo jaký chaos by to mohlo vnést do mého už tak chaotického života. Racionalita musela tento boj vyhrát.

Zhluboka jsem se nadechla, abych uklidnila splašený tep. Vylezla jsem z vany a osušila si vlhkou kůži. Přetáhla jsem si přes hlavu jeho černé tričko. Vonělo přesně jako on – omamnou směsí cedru, pižma a nebezpečné maskulinity. Vyšla jsem z koupelny a zamířila k obrovské kruhové posteli se zlatým saténovým povlečením. Vklouzla jsem dovnitř a mé vyčerpané tělo se okamžitě zabořilo hluboko do plyšové matrace. Zavřela jsem oči, ale jeho planoucí zlatý pohled mě pronásledoval přímo do tmy.