Roxin pohled:

„O co tam proboha šlo?“ založila jsem ruce na prsou a zlostně pohlédla na Ronana venku před dunícími dveřmi klubu.

Chytil mě za loket a odtáhl mě dál od postávajícího davu. „Lyri je Kaelenova družka.“

„Tak tohle nedopadne dobře.“ Zhluboka jsem vydechla a ohlédla se na svou nejlepší kamarádku stojící pár kroků od nás.

V kabelce mi zavibroval telefon. Vytáhla jsem ho a podívala se na displej. „Dobrý večer, pane Craigu. Jak se máte?“

„Moc dobře ne, drahoušku. Volám, abych vám oznámil, že dům právě v tuhle chvíli hoří.“ Hlas domácího v telefonu praskal napětím.

„Hoří... cože?!“ vyjekla jsem do sluchátka. Krev mi ztuhla v žilách.

Zavěsila jsem a přispěchala k ostatním. Vyložila jsem jim chmurnou realitu našeho hořícího činžáku. Lyri vteřinou zpopelavěla tvář. V očích se jí okamžitě usadila panika. V tom bytě měla věci, které by už nikdy nemohla nahradit – předměty hluboce spjaté s její minulostí.

„Lyri, klid. Nevíme, jak moc je to zlé. Třeba plameny náš byt vůbec nezasáhly.“ Hladila jsem ji po rameni.

„Vygooglím hotely poblíž našeho bytu. Snad budou mít volno.“ Vytáhla telefon a prsty se jí třásly, když ťukala do displeje. Celá Lyri. Potřebovala jakékoli rozptýlení, aby její mysl nesklouzla do plnohodnotného záchvatu paniky.

„Můžete zůstat u nás.“ Ronan popošel blíž ke skupince.

Střelila jsem po něm pohledem s jedním zvednutým obočím.

„Jen na dnešní noc, dokud nezjistíte, jak moc je to ohořelé.“ Ronan zvedl ruce v obranném gestu.

Mělo to logiku. A já taky přesně věděla, oč se ten vykutálený parchant pokouší. Chtěl dát Lyri a Kaelenovi víc času o samotě, aby pouto osudových partnerů mohlo zapustit kořeny. Nemohla jsem se na něj za to ani zlobit. Moje holka si prošla očistcem a zpátky. Jestli si na tomhle světě někdo zasloužil bezpodmínečnou lásku, byla to právě ona.

„Alfo, nevadí vám to?“ otočila jsem se ke Kaelenovi. Věděla jsem, že použití formálního titulu spolehlivě připoutá jeho pozornost ke mně.

„Jakožto družka mého bratra jsi v našem teritoriu vždy vítána.“ Krátce na mě kývl.

Pak stočil svůj pronikavý pohled k mé nejlepší kamarádce. „A co se týče tebe, Lyri, ty jsi vítána rovněž.“

„Dobrá práce, kotě.“ Ronan mi ovinul paži kolem pasu a všichni jsme nastoupili do čekající prodloužené limuzíny.

Pohled Lyri:

Když jsem neochotně svolila, že u nich přečkám noc, vklouzla jsem na zadní sedadlo obrovské limuzíny. Celou hodinu jsem byla uvězněná v pojízdné kleci naprosté trapnosti. Musela jsem snášet zvuky Roxy a Ronana, kteří si při divokém líbání prakticky navzájem požírali obličeje. A co bylo ještě horší, musela jsem se vyhýbat Kaelenovým temným, těžkým pohledům z protějšího koženého sedadla.

Vjeli jsme do rozlehlé, svěže zelené oblasti. Dokonce i v černočerné tmě noci byly ty nedotčené ulice a krajina kolem dechberoucí.

„Jak se tohle městečko jmenuje? Vypadá nádherně.“ Nespouštěla jsem oči z tónovaného okna a otázku jsem nesměrovala na nikoho konkrétního.

„Není to město. Jsme na území smečky Aurelius Moon. A ano, je to tu nádherné, ale ne tak nádherné jako ty.“ Kaelenův hluboký hlas zaduněl tichým autem.

Přitiskla jsem stehna k sobě. Jeho slova a ten hříšný úšklebek mi vmetly prudkou vlnu žáru přímo do klína. Moje kunda pod šaty okamžitě zvlhla a ztěžkla touhou.

Znovu jsem se zadívala na scenérii za oknem, abych skryla své rozpálené tváře. Pokud jsem mohla soudit z útržků osvětlených pouličními lampami, území smečky bylo neuvěřitelné. Míjeli jsme malebné kavárny, moderní výlohy i obrovský park. Podél chodníků kvetly všude květiny. A nebyly to jen nějaké obyčejné záhony. Byly to orchideje. Moje nejoblíbenější květiny na celém světě. Kousla jsem se do vnitřní strany tváře. Má manželku, která mu pomáhá tohle místo řídit? Vůbec mě předtím nenapadlo přemýšlet o tom, jestli doma nečeká luna. Zajímalo by mě, jak by se tvářila na to, že její alfa uprostřed noci vleče do jejího domu cizí lidskou ženu.

Limuzína konečně zpomalila. Přerušila tím to tíživé napětí, kvůli němuž se zdálo, jako bychom na zadním sedadle dýchali jen já a Kaelen. Zaparkovali jsme před rozlehlým, velkolepým hradem. Vypadal jako vystřižený ze starého animáku *Gargoyles*, jen byl desetkrát větší.

Muži vyskočili jako první. Natáhli se dovnitř a pomohli mně i Roxy na dlažbu. Prošla jsem masivními hlavními dveřmi a spadla mi brada. Podlahy tvořily nekonečné lány bezchybného modrého mramoru. Stěny byly vymalované sytou metalickou zlatou s čistě bílým obložením. Byla to scéna jak vystřižená ze zámku ve Versailles.

Roxy nevypadala ani v nejmenším vyvedená z míry. Pravděpodobně se sem už nějakou dobu tajně vkrádala. Ještě pořád jsem stála v němém úžasu, když jsem ucítila teplé prsty, jak mi zespodu tlačí na bradu a zavírají mi pusu.

Zamrkala jsem a uviděla před sebou stát Roxy. „Reagovala jsem úplně stejně, když jsem ten dům viděla poprvé.“ Propukla v záchvat chichotu.

Koukla jsem přes její rameno. Ronan i Kaelen se culili na můj účet. Rozpaky se však vypařily ve vteřině, kdy mi lýtky projela ostrá bolest. Moje nohy v těch lodičkách zažívaly ryzí muka. Shýbla jsem se, boty ze sebe strhla a mrštila jimi na modrou mramorovou podlahu.

„Proč se zouváš?“ Kaelen zíral na má bosá chodidla a čelo se mu svraštilo zmatkem.

„Moje nohy mě zabíjí.“ Skousla jsem ret nad tím, jak moc zním jako ufňukané batole.

Než jsem stačila jeho náhlý pohyb jakkoli zpracovat, Kaelen mě zvedl do náruče. Jeho silné paže mě pevně sevřely jako nevěstu a přitiskly k jeho široké hrudi. Vyjekla jsem a chytila se jeho širokých ramen, abych neztratila rovnováhu. Přes jeho mohutný biceps jsem zahlédla Roxy a Ronana, jak se zubí a zvedají palce nahoru. Měla jsem mu říct, ať mě položí. Měla jsem se bránit. Jenže v okamžiku, kdy mě ovinul svým pevným sevřením, mě zaplavil hluboký pocit bezpečí. Cítila jsem se v pohodlí a chráněná naprosto hmatatelným, instinktivním způsobem. Během celého manželství s Desmondem jsem se ani jednou necítila takhle v bezpečí.

Tiše jsem si povzdychla. Byla jsem příliš vyčerpaná, než abych proti jeho dominantnímu gestu protestovala. Kaelen mě bez námahy nesl širokou chodbou až do monumentální, špičkově vybavené kuchyně. Na velkém jídelním stole už kouřilo teplé jídlo a stálo tam několik lahví drahého alkoholu.

Zamířil přímo ke stolu. Začali jsme jíst. Jídlo bylo naprosto famózní. Mozek jsem měla otupělý vyčerpáním i tou opojnou vůní cedru a pižma, která z něj sálala. Zrovna jsem žvýkala kousek křehkého masa, když mě realita drsně vrátila na zem. Zaslechla jsem, jak si Roxy a Ronan z druhého konce stolu hlasitě odkašlali.

Oči se mi rozšířily. Seděla jsem obkročmo na Kaelenově klíně. On v ruce ležérně držel vidličku a krmil mě sousty steaku přímo ze svého talíře.

Okamžitě jsem se z jeho tvrdých stehen sesunula. Obličej mi vzplál spalujícím horkem. Rychle jsem zapadla do prázdné, zdobené židle těsně vedle něj.

Uhladila jsem si šaty. Roxy s Ronanem po sobě i po mně s Kaelenem házeli kradmé pohledy. Podívala jsem se na propracované řezbářské motivy na masivních opěrkách rukou. Žaludek se mi propadl. Seděla jsem na křesle pro lunu. Tohle bylo vyhrazené místo pro nejvýše postavenou ženu ve smečce. Musím okamžitě vstát. Pro obyčejného člověka bylo neuctivé nárokovat si tohle místo. Jenže kdybych se teď znovu postavila, jen bych tím přitáhla ještě trapnější pozornost ke svému do očí bijícímu přešlapu.

„Zdá se, že ti maso chutná, Lyri.“ Ronan se zazubil a zakrojil do své porce.

„Jo, jsem holka na steaky s bramborem.“ Vynutila jsem si zdvořilý úsměv a snažila se ignorovat žár, který stále sálal z mohutného alfy po mém boku.

„To je dobře. Víš, steak s bramborem je bráchovo nejoblíbenější jídlo.“ Ronan na mě přes stůl spiklenecky mrkl.

Neměla jsem ani nejmenší tušení, proč cítil potřebu se o tuhle perličku podělit. Ti dva bratři byli naprosté protiklady. Kaelen jedl v těžkém, zadumaném tichu. Mezitím jsme my tři s Ronanem a Roxy udržovali plynulou konverzaci. Ronan hrdě vykládal, jak je nadšený, že má Roxy za družku, a dlouze se rozpovídal o tom, jak z ní bude divoká a úžasná beta smečky.

Šťouchala jsem vidličkou do brambory na talíři. Kdysi dávno jsem opravdu věřila, že jsem stvořená k tomu, abych stála po boku mocného muže. Myslela jsem si, že mým osudem je být vysoce postavenou ženou, která pevně třímá otěže. Ta loď však odplula a potopila se na dno oceánu už před hodně dlouhou dobou.

Zvedla jsem hlavu a pohlédla doprava. Kaelen otočil hlavu v přesně stejnou chvíli. Naše pohledy se střetly. Páteří mi projel ostrý, elektrizující mráz a vpil se hluboko do mých kostí. Byla to hluboká, důvěrně známá jiskra propojení, která mi vyrazila veškerý dech z plic. Jen jediný muž v celém mém životě ve mně kdy dokázal vyvolat přesně takový otřes. A tím mužem rozhodně nebyl můj bývalý manžel.