Pohled Kaelena:

Koutkem oka jsem Kiru pozoroval, když jsme odjížděli od Aliciny kliniky.

Ruce měla pevně sepjaté v klíně a pohled upřený kamsi ven z okna.

Ticho mezi námi tížily nevyřčené myšlenky. Předtím se pokusila něco říct, ale pak se na mě podívala zpříma a veškerá odvaha, kterou v sobě sebrala, se vypařila.

„Měli bychom si zajít na večeři,“ řekl jsem a zkontroloval čas na palubní desce. „Př