Pohled Kiry:

Zavřela jsem za sebou dveře pokoje na kolejích a s hlubokým výdechem se o ně opřela.

Kaelenova vůně stále ulpívala na mém oblečení z auta.

Bylo čím dál těžší ignorovat, jak má vlčice Sable ožívala, kdykoli byl nablízku – byla to reakce, kterou jsem nechápala a nedokázala ovládat.

Nemohla jsem to dál odkládat.

Vzala jsem telefon a otevřela novou zprávu pro Kaelena. Musela jsem mezi nám