„NEEE!“ vykřikla Celeste z plných plic a ten zvuk jí vyrazil z hrdla surový a zoufalý. Bušila drobnými zaťatými pěstmi do nehybné plochy Vanderových širokých zad. Její údery dopadaly s dutým žuchnutím a proti jeho ryzí svalové hmotě nezmohly vůbec nic. Nesl ji jasně osvětlenou chodbou, krok dlouhý a jistý. Překročil práh rozlehlé, neznámé hlavní ložnice, v níž vzduch slabě voněl cedrem a jeho opoj