POHLED AUDREY

Dívala jsem se, jak odcházejí, jak se jejich siluety s každým krokem na obzoru zmenšují. Zůstala jsem nehybně na místě, kolena se mi bolestivě zarývala do písku, ale sotva jsem to vnímala. Hrubá zrnka mi ulpívala na kůži, lepila se na mé vlhké nohy a ruce jsem měla zabořené hluboko v drsném písku, jako by mě samo držení země mohlo uchránit před úplným zhroucením. Slzy, které mi stéka