POHLED LÝDIE

Dveře auta zaklaply s uspokojivým cvaknutím a uzavřely nás dva před ponurou šedí hřbitova. Zatímco tónovaná skla tlumila svět venku, opřela jsem se v sedadle a dovolila si ten nejmenší, nejslastnější úsměv. Ten druh úsměvu, který začíná pomalu a hluboko a stoupá z hrudi jako dým.

Bože, to vyšlo naprosto dokonale.

Pořád jsem před sebou viděla výraz Nolanovy tváře, když začal ten šepot,