Nadia

Hořelo.

Z dálky jsem sledovala, jak obrovská vila lehá popelem. Spalující žár se v puchýřnatých vlnách přeléval přes mou kůži. Ze zřudující se stavby jsem slyšela ozvěnu trýznivých výkřiků. Chtěla jsem se rozběhnout do toho běsnícího pekla. Musela jsem je vytáhnout ven. Ať jsem však nohám poroučela sebevíc, mé končetiny odmítaly poslušnost. Neviditelná pouta mě držela na místě. Zůstala jsem