Cassian.

Nadia se mi v náručí ještě dobré dvě hodiny neklidně převalovala, ačkoli proud už zase šel, a tak jsem vstal z postele a zamířil do šatny. Šla za mnou, přesně jak jsem tak trochu čekal. U prázdné zdi stálo křídlo. Nadia kolem mě k němu nadšeně přicupitala.

„To je klavír,“ vyhrkla vzrušeně a trhla hlavou, aby se na mě podívala. „Hraješ?“

Přikývl jsem, posadil se na stoličku před nástroj a