Roman

Těžké dvoukřídlé dubové dveře obývacího pokoje se pod tlakem mé ruky rozletí; panty jsou naprosto tiché, což ostře kontrastuje s pulzujícím napětím v mých svalech. Překročím práh a boty se mi zaboří do hustého perského koberce. Jako první mě do nosu udeří vůně borovice a drahých vanilkových svíček – má působit pohostinně, má symbolizovat bezpečí panství. Ani v nejmenším však nedokáže zamasko