Lyra

„No kurva konečně,“ zavrčí drsně Roman, sevře mou tvář a natočí si mě k sobě. Jeho rty se přisají na mé, horké a naprosto pohlcující.

Chvíli mi trvá, než se vzpamatuji z té prvotní síly, ale jakmile se to stane, změknu mu v náručí jako vosk. Jazykem mi rozevře rty a pak jím přejede po mém v rychlém kmitu, který mi pošle mráz po zádech. Ruka mi sjede k jeho pasu, chytím okraj jeho saka a přitá