Lyra

„Romane,“ vykřiknu, právě když mu v zadní kapse kalhot zavibruje telefon. Jeho rty vypalují cestičku žhavých polibků na mé kůži podél krku a má záda se málem odlepí od dveří, když se mi zakousne do klíční kosti.

Jednu nohu mám obtočenou kolem jeho boku, šaty mám vyhrnuté k pasu, zatímco mě jednou rukou drží za stehno a palcem mi po kůži krouží v pomalých kruzích.

„Nepřestávej,“ prakticky žado