Lyra

Když se druhý den probudím, Roman je pryč a na jeho nočním stolku leží světle růžová krabice od bot. Přímo na ní spočívá lístek s ostrými hranami. Prsty se mi pohnou dřív, než je stačím zastavit, natáhnu se a zvednu kousek papíru z krabice. Rozložím ho a zírám na slova načmáraná cizím rukopisem.

‚Koukej si neamputovat nohu, dokud budu pryč. Nerad bych se vrátil a našel svou ženu skákat po jed