Lyra

Probouzím se s pocitem manželových rtů, které mi sázejí vlhké polibky na tváře, sjíždějí po krku až k jamce pod hrdlem a pak ještě níž.

Zavrtím se v posteli s očima stále zavřenýma a na kůži ucítím jeho úsměv.

„Vím, že nespíš, ptičko,“ zaduní Romanův hluboký, chraplavý ranní hlas u mé klíční kosti a po celém těle mi naskočí husí kůže.

Na někoho, kdo se právě probudil, zní až neuvěřitelně přit