Lyra

Ta slova mě zasáhla jako facka; jejich chlad prořízl napjatou atmosféru mezi námi. Na okamžik jsem nemohla dýchat, nemohla myslet. Jen jsem na něj zírala – na svého otce, který nikdy v životě nebyl ani zdaleka mužem, jakého jsem potřebovala.

„Peníze?“ zopakovala jsem a z mého hlasu odkapávala čirá nevíra. „Ty… potřebuješ peníze?“

Tak proto se vrátil? Protože potřeboval prachy? Ne kvůli ničemu