Roman

Nespím.

Nemůžu spát.

Prsty jí pomalu obkreslují linie po ramenou, k zádům a pak zase nahoru. Vypadá tak klidně. Tak zničujícím způsobem krásně, že tomu skoro nemohu uvěřit.

Byla tak nádherná, když volala mé jméno, zatímco se jí tělem přelévalo vyvrcholení, a dokonce i teď, zahalená jen do prostěradel a měsíčního svitu, vypadala jako vystřižená ze sna. Z mého sna.

Necouvla. Bez ohledu na to,