„Babičko! Ne! Prosím!“ Můj křik se syrově a zoufale odrážel od temných stěn mé spící mysli.

„Je mi to líto. O to dítě jste přišla.“ Lékařův hlas zněl jako chladná ocel přiložená k mé kůži.

Pak zazněl hlas, který pronásledoval každý okamžik mého bdění i spánku.

„Dítě od tebe nechci.“ Led v Danteho tónu mi proťal hruď.

„Zabijte ji. Je mi to jedno. Už to není moje žena.“

V temné prázdnotě začal znít