Vlepila jsem Giovi i Gie vřelý polibek doprostřed čela a věnovala jim zářivý, povzbudivý úsměv. Zamávala jsem jim, když mizeli v rušném ranním shonu před vchodem do základní školy. Rostli tak rychle; jejich malé batůžky poskakovaly s každým krokem směrem k proskleným dvoukřídlým dveřím. Dřív než se mi však ztratili z dohledu, začal mi po kůži stékat známý, mrazivý neklid.

Chloupky na zátylku se mi