„Jenom moje, Hazeliano...“

„A ty jsi můj, Lucchese.“

„Navždy...“

„Maminko...“

Drobný hlásek mě probudil ze snu – ne, z noční můry.

Když jsem otevřela oči, pohled mi okamžitě padl na postel, kde ležela má dcera Gia. Prudce jsem se posadila a překvapeně zjistila, že ležím na pohovce. Pamatovala jsem si, že jsem usnula na židli vedle její postele a držela ji za ruku.

Chytila jsem se za hlavu, když se