„Mami, už je to tu nuda. Jediný dobrý na tom je, že můžu být celý den s tebou a ty nemusíš do práce. Ale kdy už půjdu domů? Chybí mi kamarádi i škola,“ stěžovala si Gia a její drobná ručka kmitala po omalovánce, kterou jí dal Gio.

„Gio, tohle má být zelené, ne hnědé. To je přece list,“ napomenul ji bratr, aniž by tušil, že jeho dvojče každou chvíli vybuchne vzteky.

Gia se zamračila a odložila vosk