„Tady máš léky. Nebuď tak tvrdohlavý a prostě je vypij, Dante. Počkat – co děláš s mým telefonem?“ zeptala jsem se vyčítavě.

Položila jsem léky a sklenici vody na stůl. Ani ke mně nevzhlédl, jen zíral na cosi v mém telefonu a obočí měl mírně svraštělé.

Vypadal otráveně.

„Dante...“

„To nemáš lepší fotku, kterou bys tam dala?“

Nechápavě jsem svraštila čelo. „O čem to mluvíš? Dej mi ten telefon...“

„