„Děkuji vám za důvěru, pane Grante.“

Usmála jsem se a odložila telefon. Měla jsem radost, když jsem viděla odměnu, kterou mi klient poslal za odvedenou práci.

Sáhla jsem po košíku s občerstvením, které jsme si připravili na školní jarmark, a vyšla na verandu, kde už čekala dvojčata.

„Pořád nechápu, proč nemáme tátu jako všichni ostatní.“

Ztuhla jsem na místě, jakmile jsem zaslechla Gianin hlásek.