Povzdychla jsem si a pozorovala své děti, jak pokojně spí vedle sebe.

Pravidelné zvedání a klesání jejich drobných hrudníčků, tichý zvuk jejich dechu – byl to pohled, který mě měl uklidnit. A přesto mě srdce stále bolelo.

Slabě jsem se usmála, když jsem viděla, jak se drží za ruce a nechtějí se pustit.

Vypadaly teď tak klidně, ale věděla jsem, jak křehký ten klid je.

Jemně jsem odhrnula Giiny vlás