Z trávníku pode mnou se ozýval smích, jak mé děti, Gia a Gio, běhaly po trávě, jejich krátké nožky kmitaly, co jim síly stačily, a chichotaly se, zatímco je Victor naoko honil. Nechával je věřit, že vyhrávají, zpomaloval právě natolik, aby jejich smích zněl ještě hlasitěji.

„Mami!“ zavolala Gia, zastavila se v běhu a zamávala ručkama. „Pojď si hrát s námi!“

„Jo, mami!“ přidal se Gio. „Strejda je m