„Hazel…“ oslovil mě tiše, jako by mu teprve v té chvíli došlo, kde to jsme.

Nepodívala jsem se na Danteho ani jsem se ho nepokusila zastavit, když mě znovu nazval tím jménem.

Vypnula jsem motor a ruce, které se mi lehce třásly, jsem nechala spočinout v klíně. Hrdlo se mi stáhlo.

Otevřela jsem dveře a vystoupila. Nohy mě nesly kupředu s důvěrností, ze které mě svíralo u srdce.

Byla jsem tu už tolik