Celou cestu zpátky jsem mlčela.

Tentokrát řídil Dante.

Ticho mezi námi bylo tíživé. Mé tělo se cítilo vyčerpané – jako by mě někdo dočista vyždímal a zanechal jen prázdnou schránku.

Ale moje mysl? Ta se odmítala zastavit.

Myšlenky vířily v nekonečné spirále – Giin stav, trauma, které si děti nesly z bombového útoku, a jak přišly o kamaráda.

Ani jsem si neuvědomila, že jsem zavřela oči, dokud ticho