O tom, co Angel řekl, jsem přemýšlela tři dny, a jakkoli to znělo rozumně, neměla jsem odvahu vrátit se zpátky.

„Ahoj, mami,“ řekla jsem a pokynula mámě, ať jde dál, když jsem spatřila její hlavu vykukující ze dveří. Posadila jsem se na posteli a ona si přisedla ke mně. Bylo mi jí líto – dělala jsem jí až příliš velké starosti.

„Nechceš jít zítra někam ven?“ zeptala se se smutným úsměvem na tváři