„Ty máš ale odvahu,“ řekl a pevně mě chytil, když mé ruce povolily sevření. Teď už jsem se třásla strachy a do očí se mi hrnuly slzy. Přitáhl si mě blíž a výhrůžně mě pohladil po vlasech.

„Prosím...“ vydechla jsem tiše. Věděla jsem, že jsem ztracená, a v hlavě mi zněla Angelova slova: ‚Raději tě zabiju, než abych tě nechal jít.‘ Z očí mi vytryskl další příval slz a stékal mi po tvářích. Luciana se