„Parchante! Co to meleš za nesmysly?“ Victor Sterling se protlačil kolem matčiny autoritativní postavy. Tvář měl pod bzučícími zářivkami policejní stanice temně, vztekle rudou.

„Říkám jenom pravdu.“ Serena vydržela otcův pohled bez mrknutí oka a její hlas klesl do ledového klidu.

To odhalení jí leželo na prsou jako balvan – nechutná dvojitá rána, kterou nečekala. Její původní plán byl přímočarý. Zjištění Tristanovy nevěry v ní zažehlo divoký, oslepující vztek, a tak zorganizovala toto veřejné ponížení, aby odhalila jeho zradu a ulevila své pálící zášti. Ani ve snu ji nenapadlo, že ženou svíjející se v posteli jejího snoubence bude Maya. Její vlastní nevlastní sestra. Dcera její macechy. Ze samotné absurdity té situace se jí obracel žaludek.

„Jak se opovažuješ!“ zaječela Beatrice a stříbrné vlasy se jí uvolnily z utaženého drdolu. Stará žena zvedla těžkou dřevěnou hůl a napřáhla se k dalšímu brutálnímu úderu do Sereniny tváře.

Než dřevo stihlo dopadnout, přispěchala Nora Sterlingová. Chytila starší ženu za paži a ve tváři měla bezchybnou masku něžné starostlivosti. „Maminko, prosím tě, uklidni se. Přece se kvůli tomu nenecháš přivést do mdlob.“

Nora pohladila Beatrice po zádech s nacvičenou oddaností a pak obrátila měkký, káravý pohled k Sereně. „Přestaň babičku rozčilovat. Je to Mayina vina. Později si ji můžeš zmlátit nebo jí vynadat, jak budeš chtít. Ale babička je stará a křehká. Poslechni mě a buď rozumná. Neodmlouvej jí, ano?“

Serena ze sebe vydala posměšný úšklebek. Nora hrála roli něžné, rozumné smiřovatelky tak neuvěřitelně lehce. Kdo by se na ni díval, snadno by si ji spletl se světicí.

„Jsi na sebe teď pyšná? Tvoje sestra i tvůj snoubenec sedí v policejní cele jen kvůli tvé malicherné žárlivosti! Vláčíš rodiny Sterlingových a Thornových bahnem! Vzpomínáš si vůbec, jaké máš příjmení? Maya je začínající herečka. Jak se má po tomhle ukázat na veřejnosti? Její kariéra v showbyznysu je v troskách! Jak se máme podívat do očí rodině Thornových? Myslela jsi vůbec na následky?“ Ten posměšný úsměv dohnal Victora k nepříčetnosti. Při křiku mu na krku nad naškrobeným límcem vystupovaly tlusté žíly.

„Takže jenom na tomhle vám záleží?“ zeptala se Serena nebezpečně vyrovnaným hlasem.

Victor na zlomek vteřiny ztuhl.

„Oni mě zradili, a vy tady stojíte a viníte mě. Co přesně jste ode mě čekal? Měla jsem jejich nechutnou aféru přejít mlčením? Měla jsem jim velkoryse požehnat?“ Serena udělala krok blíž k otci a odmítla se před jeho mohutnou postavou krčit.

Victor zaťal zuby a marně hledal slova. Narovnal se a zpražil ji nenávistným pohledem. „Když si nedokážeš udržet chlapa, proč z toho viníš Mayu? Kdybys byla dost přitažlivá, copak by tě Tristan někdy opustil a zamiloval se do ní? Místo abys hledala chybu u sebe, ukazuješ prstem na sestru! V čem jsi vlastně jiná než tvoje neschopná matka?“

Sereniným tělem projel šok a zmrazil jí krev v žilách. Zírala do přísné, nesmiřitelné tváře svého otce a nedokázala krutost jeho slov vůbec vstřebat. Před pěti lety se Nora s Mayou neohlášeně objevily u jejich dveří. Drtivá zrada dohnala Sereninu matku k šílenství, až sjela s autem přímo do ledové řeky. Rodina Sterlingových, která toužila zamést skandál pod koberec, poslala Serenu do zahraničí, aby tam shnila. Kdyby jí matka nezanechala malé dědictví, v cizí zemi by pošla hlady. Vždycky věděla, že otec i babička její matkou pohrdali. Jen nikdy nečekala, že Victor naplive na hrob mrtvé ženy.

Z hrdla se jí vydral chladný smích, který se ostře odrazil od kachličkových stěn. „Ano! Jsem opravdu neschopná. Moje matka totiž nebyla milenka. Nenaučila jsem se to špinavé umění svádět cizí muže. Teď už vidím, že Maya to svádění zvládá ještě mnohem líp než její matka.“

Z Nořiny tváře vyprchala veškerá barva, zůstala bílá jako přízrak.

„Co to meleš za hovadiny?“ zařval Victor a napřáhl ruku, aby ji uhodil.

„Moc dobře víš, o čem mluvím!“ vykřikla Serena v odpověď.

„Okamžitě toho nechte!“ Beatrice bouchla holí do podlahy.

Než stačil Victor vychrlit další vlnu urážek, Nora ho chytila za paži a stáhla ho zpět. Těžké kovové dveře výslechové místnosti cvakly a otevřely se. Do chodby rázným krokem vstoupil Arthur Thorne, tvář temnou potlačovaným vztekem. Těsně za ním kráčeli Tristan a Maya.

Maya křečovitě svírala Tristanovu paži. Jemnou tvář měla zmáčenou čerstvými slzami, oči opuchlé a zarudlé. Vypadala jako křehká, rozbitá panenka. Starší členové rodiny Sterlingových Serenu okamžitě opustili a vrhli se k plačící milence.

„Mayo! Jsi v pořádku? Ublížili ti?“ strachovala se Nora a prohlížela dceru od hlavy k patě.

„Jsem v pořádku.“ Maya zavrtěla hlavou a hlas se jí chvěl v tlumeném vzlyku. Vyhlédla zpoza Tristanova širokého ramene a střetla se pohledem se Serenou. Předstoupila, sklonila hlavu a celá se chvěla pocitem viny a žalu. „Sereno. Je mi to tak líto. Nečekala jsem, že do toho hotelu přijdeš. Tristan a já... my jsme to takhle nechtěli. Prosím tě, odpusť nám!“

Serena neodpověděla. Jen na uplakanou dívku hleděla chladnýma, mrtvýma očima.

Arthur Thorne si těžce povzdechl a vstoupil do prostoru mezi oběma sestrami. Jako pragmatický obchodník hledal rychlý konec celého skandálu. „Celé je to Tristanova vina. Škoda se však stala a fakta už nezměníme. Pokud požaduješ finanční odškodnění, prostě si řekni částku. Tvým nárokům vyhovíme.“

„Odškodnění? Snažíte se mě umlčet pouhými penězi?“ Serena naklonila hlavu a její pohled starého muže doslova provrtal.

Arthurovými tvrdými rysy probleskl záblesk viny. Prudce se otočil a zpražil syna pohledem. „Bastarde! Podívej se, jakou spoušť jsi způsobil! Pojď sem a vysvětli to své snoubence!“

Tristan nespouštěl oči z podlahy. Ztěžka vydechl a pod tíhou otcova spalujícího pohledu se dovlekl k Sereně. Zastavil se pár kroků od ní a konečně na ni pohlédl. V očích neměl žádnou omluvu. Žádnou lítost nad tím, že jí roztrhal srdce na kusy. Jen chladnou, odtažitou definitivnost.

„Sereno, nehodíme se k sobě. Zrušme to zasnoubení.“

Sereninou hrudí projela tupá, trýznivá bolest. Jako by jí mezi žebry někdo otáčel zrezivělým nožem. Věděla, že tato chvíle přijde, od té vteřiny, kdy zaslechla jejich hlasy za hotelovými dveřmi, ale slyšet ta slova nahlas stejně přineslo do její duše mrazivé zoufalství. Hleděla do pohledné tváře muže, kterého šest let milovala. Do očí jí vyhrkly slzy a rozmazaly jeho ostré rysy, ale na rozbitých rtech přesto vyloudila úsměv.

„Tristane, jak dlouho jsme spolu byli?“

„Šest let.“

Šest let. Jak směšné. Dala mu nejlepší roky svého mládí, vložila srdce i duši do budování jejich společné budoucnosti. A všechno, co za to dostala, byla dýka do zad. Přistihla ho při činu, jak se svíjí v posteli s její vlastní sestrou. On se ani neomluvil. Ani se nepokusil jejich pouto zachránit. Chtěl ji prostě odhodit jako včerejší odpadky.

Srdce se jí rozpadlo na tisíc ostrých střepů. Serena spolkla knedlík v krku a její úsměv se zkroutil do něčeho ostrého a nebezpečného. „Dobře. Slibuju ti to. Souhlasím se zrušením zasnoubení.“

Tristan zamrkal a jeho chladná maska praskla. Její rychlý, nezaváhání souhlas ho zaskočil. Na čele se mu usadila hluboká vráska. „Myslíš to vážně?“

„Myslím to naprosto vážně. Ale chci, abys mi jako odškodnění přenechal ty tři dceřiné společnosti, které Thorne Group právě koupila.“ Serena udržela pevný hlas a odsunula stranou trýznivou bolest, která ji uvnitř drásala.

„Cože? Zbláznila ses?“ vykřikl Victor a vyskočil kupředu dřív, než Tristan nebo Arthur stihli ten požadavek vůbec zpracovat. Starší muž zběsile mával rukama a v obličeji byl bledý panikou nad majetkem rodiny Thornových.

Serena stočila ledový pohled k otci. „Maya se do rodiny Thornových ještě ani nepřivdala. Proč tak úpěnlivě bráníte jejich zájmy? Ta vaše chamtivost je až příliš okatá.“

„Jak se opovažuješ se mnou mluvit—

„To stačí.“ Arthur zvedl ruku a umlčel Victorovo hysterické blábolení. Patriarcha rodiny Thornových Serenu dlouze a vypočítavě pozoroval. V jejím postoji rozpoznal neochvějné odhodlání. „Přijímám tvou podmínku. Jakmile přineseš svůj stejnopis manželské smlouvy do mé kanceláře a odevzdáš ho, nechám ty tři společnosti převést na tvé jméno.“

„Platí,“ přikývla Serena s netečným výrazem.

Arthur neztrácel ani vteřinu. Otočil se na podpatku a zamířil k východu, přičemž jeho tým právníků kráčel tiše za ním. Victor vrhl na Serenu poslední jedovatý pohled – tichý příslib budoucí odplaty. Nora vzala Beatrice kolem ramen a společně pomohly staré ženě odkulhat chodbou pryč, nechávajíce potupenou dceru za sebou.

Hlasitá, chaotická chodba policejní stanice náhle tíživě ztichla. Odchod rodinných příslušníků po sobě zanechal jen napjaté, těžké ticho. Serena stála sama tváří v tvář Tristanovi a Maye. Zářivky nad hlavou bzučely a vrhaly na opotřebovanou podlahu ostré stíny.

Serena si zajistila finanční přežití. Přetnula šestileté pouto k muži, který v sobě neměl špetku věrnosti. Už nebylo co říct. Obrátila se k nevěrnému páru zády, ve tváři masku mrazivé lhostejnosti, a vykročila k těžkým únikovým dveřím.

Za zády jí na dlažbě zaklapaly kroky.

„Sereno!“

Drobná ruka vystřelila a sevřela její předloktí.

Serena se zastavila. Podívala se na prsty zarývající se do rukávu jejího kabátu a pak pomalu zvedla zrak k Mayině tváři. Po Mayiných bezchybných lících neustále stékaly slzy a ničily pečlivě nanesený make-up. Spodní ret se jí chvěl v dokonalém představení křehké nevinnosti.

„Sereno, je mi to tak líto,“ žadonila Maya a hlas měla vysoký, rozechvělý do šepotu. „Já jsem se do Tristana nechtěla zamilovat. Prosím tě, nezlob se na nás. Je to všechno moje vina. Jestli si chceš vybít vztek, tak mě zbij! Vynadej mi! Dělej si, co chceš, ale prosím tě, odpusť mi!“