Při pohledu na tu bezchybnou, slzami zmáčenou tvář, která k ní vzhlížela, se v Serenině žaludku zvedla vlna hlubokého odporu. Podívala se na křehké prsty zarývající se do rukávu jejího kabátu a pocítila náhlé nutkání vydezinfikovat si vlastní kůži.

Trhla paží dozadu a kontakt přerušila. „Nesahej na mě.“

Použila minimální sílu, stěží takovou, jakou by ze ramene smetla suchý list. Přesto Maya teatrálně rozhodila rukama a vydala ze sebe pronikavý, hysterický výkřik. Podlomila se jí kolena a tvrdě dopadla na studenou dlažbu policejní chodby.

Tristan se vrhl vpřed. „Sereno! Co to děláš?“

Padl na kolena a zvedl Mayu za ramena.

„Já jsem...“ začala Serena a instinkt bránit se převzal velení, ale Mayin zoufalý pláč ji okamžitě přehlušil.

„Tristane, já jí to nevyčítám! Jen tě mám prostě ráda! Sice mě strčila, ale i kdyby mě zbila, zasloužím si to!“ naříkala Maya, křečovitě svírala Tristanovy klopy a tiskla uplakanou tvář na jeho hruď.

Serena stála v ohromeném tichu. Stočila pohled k Tristanovi a sledovala, jak se v jeho očích usazuje syrové zklamání.

„Nečekal jsem, že se z tebe stane tohle. Je to moje vina. Vztek si můžeš vybít na mně. Proč ubližuješ Maye?“ vyjel na ni Tristan a čelist měl zatnutou vztekem.

Na Sereninu hruď dolehl dusivý balvan. „Ty si myslíš, že jsem ji strčila?“

„Viděl jsem to na vlastní oči. Vždycky jsem si myslel, že jsi sice chladná, ale v jádru dobrá. Až do dneška jsem netušil, jak dokážeš být zlá. Šest let jsem se v tobě pletl!“

Serena stála jako ochromená. Neonová světla bzučící nad hlavou jako by se ještě víc rozzářila a vrhala na Tristanovu obviňující tvář ostré stíny. Do morku kostí se jí vkradl hluboký chlad. Pohlédla dolů na Mayu a pod těmi hustými, mokrými řasami zahlédla samolibý, zlomyslný záblesk.

Ze rtů se jí vydral drsný, znělý smích. „Tristane, až do dneška jsem netušila, jak jsi neuvěřitelně hloupý.“

„Co jsi to řekla?“

„Máte se přece strašně rádi, ne? Fajn. Splním vám vaše přání. Jste oba odporní a mně už se z vás obou zvedá žaludek.“

Tristanova tvář ztmavla, její přímočarost ho vyvedla z míry. Šest let strávil po boku ženy, která byla za všech okolností vyrovnaná a vychovaná.

„Sereno, nepřeháněj to.“

Serena vytáhla z kapsy plátěný kapesník. Klidně si jím otřela předloktí přesně v místech, kde se jí dotýkaly Mayiny prsty, jako by odstraňovala toxickou skvrnu.

„Nemám čas se s vámi vybavovat nesmysly. Běžte mi z očí. Koneckonců, děvka si parchanta zaslouží.“

Pustila kapesník na podlahu a otočila se k odchodu.

„Jak jsi to myslela? Okamžitě stůj!“ zařval Tristan a vykročil za ní.

Maya se mu náhle zaryla do rukávu a s prudkým zalapáním po dechu se předklonila. „Tristane, bolí mě břicho.“

Tristan ztuhl a jeho vztek se v mžiku proměnil v paniku. „Mayo, co se děje?“

Po Mayiných holých nohou začala stékat tmavě rudá krev a tvořila loužičky na čisté podlaze.

Tristanovi se hrůzou rozšířily zorničky. „Neboj se. Hned tě vezmu do nemocnice.“

Vzal ji do náruče a vyběhl chodbou, nechávaje Serenu stát samotnou v ohlušujícím tichu policejní stanice.

Serena vyšla do chladného nočního vzduchu. Seděla v autě a dívala se, jak Tristan cpe Mayu na sedadlo spolujezdce a mizí v temných ulicích. Rty se jí zvlnily do pokřiveného, posměšného úsměvu. Zařadila rychlost, ale cestu do svého prázdného bytu minula. Zamířila rovnou do Crown Wave.

Přízemí hotelu se pyšnilo obrovským, tlumeně osvětleným barem. Podlahou duněly těžké basy a mísily se s ostrým pachem rozlitého alkoholu, potu a levného parfému. Na parketu se na sebe tiskla těla, která se vlnila v záblescích stroboskopů. Serena si davu nevšímala. Klesla na koženou barovou stoličku na samém konci pultu.

Objednala si dvojitého panáka whisky.

Kopla do sebe jantarovou tekutinu. Žár v hrdle jí na okamžik nabídl únik před ledem, který jí proudil v žilách. Objednala si dalšího. A pak dalšího.

Nepatřila k lidem, kteří by utápěli žal v alkoholu. Vždycky si zakládala na logice a sebeovládání. Jenže dnes v noci logika žádnou útěchu nenabízela. Jen ostrý zážeh alkoholu dokázal otupit spalující muka, která jí rvala hruď. Před otcem i před Tristanem dokázala nosit masku bezcitné, chladnokrevné lhostejnosti. Dokázala hrát velkorysou bývalou snoubenku.

Jenže pod tím brněním tiše vykrvácela.

Šest let. Tristanovi obětovala šest let věrnosti, důvěry a plánování společné budoucnosti. Všechno to byla jen obrovská, ponižující lež. Vyprávěl jí báchorky o čisté, duchovní lásce a tvrdil, že chce chránit její nevinnost. Ve skutečnosti za zavřenými dveřmi lačně píchal její nevlastní sestru. Z té ryzí ironie se jí zvedal žaludek.

Serena popadla láhev, kterou jí barman nechal na pultu, a nalila si další sklenku. Těžké pití si začalo vybírat svou daň. Vidění jí na okrajích mírně šedlo a neonová světla se rozmazávala do dlouhých, jasných šmouh napříč celou místností.

Na mahagonovém pultu jí zavibroval telefon.

Zamrkala a pokusila se rozehnat mžitky před očima. Neobratně vzala přístroj do ruky, přejela po displeji a přitiskla si ho k uchu.

„Prosím.“

„Sereno, zase jsi se mnou prohrála.“

Z reproduktoru vrněl Mayin hlas. To ubohé, uslzené divadélko bylo pryč.

Na rtech se Sereně usadil ledový úšklebek. „Zavolala jsi mi jen proto, aby ses předvedla, jak jsi na sebe pyšná?“

Maya se zasmála – byl to ostrý, skřípavý zvuk. „Ty asi nevíš, že jsem těhotná, co?“

Serenin stisk na sklenici zesílil. Otupěle zírala na svíjející se pár na parketu. „Proč mi to vykládáš? Já tě neoplodnila.“

„Otcem mého dítěte je Tristan. Zrovna mi slíbil, že si mě vezme, jakmile to půjde. Byla jsi s ním šest let a on se s tebou ani jednou nevyspal. Můžeš si namlouvat, že to bylo tím, jak byla vaše láska čistá. Pravda je taková, že se mu hnusíš. Dělalo se mu špatně, jen se na tebe podíval.“

Serena si zaryla nehty hluboko do dlaně.

„Chceš vědět, jak to doopravdy je? Šukáme spolu každý boží den. Zbožňuje moje tělo. Říkal mi, jak se mu příčí představa, že by do tebe strčil péro. Prý jsi leklá ryba bez špetky vlhka. Když je s tebou, je to prý jako osahávat mrtvolu. Nejsi žádná ženská. Jsi v podstatě chlap.“

Drásavá bolest v Serenině hrudi zesílila a zařízla se jí hluboko do plic.

„Já na něm umím rajcovat a udělat ho tak, že stříká proudem. Vím, jak ho v posteli přimět křičet. Ale jaký je rozdíl mezi životem s tebou a tím, když člověk chcípne sám?“ sypala ze sebe Maya ta jedovatá slova.

Serena se pomalu, zhluboka nadechla a protlačila vzduch přes stažené hrdlo. Ze rtů se jí vydral suchý, dutý smích.

„Mayo, dřív jsem si myslela, že jsi vypočítavá a chytrá, ale ty jsi vlastně strašně ubohá. To je všechno, kvůli čemu jsi volala?“

„Jestli tě to sere, tak si klidně zařvi. Já se ti smát nebudu.“

„A proč bych měla zuřit? Já už o Tristana nestojím. Ty z něj děláš životní výhru, ale pro mě je to jen kus smetí, který jsem vyhodila. Proč jsi tak namistrovaná z toho, že recykluješ moje odpadky?“ pronesla Serena hlasem, který klesl do vražedného klidu.

„Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit!“

„Nemám na ty tvoje kecy čas. Už se mě nikdy nepokoušej provokovat, Mayo. Následky toho, až překročíš moji hranici, bys totiž nezaplatila.“

Serena hovor ukončila a mrštila telefonem na pult. Zabořila obličej do dlaní a ramena se jí zachvěla. Alkohol ten pocit zkázy ještě umocňoval. Mayina jedovatá slova se jí ozývala v lebce. Vzpomněla si na Tristanovu upřímnou tvář, když ji poprvé pozval na rande. Vychvaloval ji za to, jak je čistá, vznešená a nedotknutelná. Tvrdil, že touží po duchovním spojení, po hlubokém poutu neposkvrněném pouhým tělesným chtíčem.

Byla to jen pohodlná výmluva. Chtěl mít pannu na podstavci, zatímco se sám nořil do někoho jiného.

Na rameno jí náhle těžce dopadla ruka.

„No ne, podívejme se, kdopak to je. Není to snad ta zneuctěná nejstarší dcera rodiny Sterlingových? Takhle pozdě a sama venku? Přišla jsi zase roznášet to svoje zbožíčko?“

Serena trhla hlavou nahoru. Při tom prudkém pohybu se jí roztočil celý svět. Vedle ní stála Fiona Thorneová, Tristanova mladší sestra. Po bocích měla čtyři dívky v těsných, vyzývavých šatech a všechny se tvářily stejně opovržlivě. Fiona si z rýpání do Sereny udělala sport už v dospívání. Dnes v noci však Serena neměla ani špetku trpělivosti.

Popadla z kabelky hrst bankovek, mrštila jimi o bar, aby zaplatila účet, a postavila se.

Fiona ukročila do strany a záměrně jí zatarasila cestu. „Kam si myslíš, že jdeš? Ukaž, co máš v té tašce. Máš tam na dnešek dilda, nebo lubrikant?“

Fiona se vrhla vpřed a sápala se po Serenině kožené kabelce.

Serena vrávoravě ustoupila o krok a pevně sevřela popruh. Zpražila Fionu ledovým pohledem. „Fiono, nepřekračuj mez.“

„Nepřekračuj mez?“ Fiona zaklonila hlavu a pronikavě se rozesmála. „Sereno, ty si pořád myslíš, že jsi snoubenka mého bratra? Pro něj už nejsi vůbec nic. Kde bereš právo chovat se tak arogantně?“

Serena si udržela kamennou, chladnou tvář.

Fiona se ušklíbla a luskla prsty na své kamarádky. „Vemte jí tu tašku. Celou ji vysypte.“

„Proč končit u tašky?“ vložila se do toho jedna z dívek a měřila si Serenu zlomyslným pohledem. „Živí se prodejem erotických pomůcek a uprostřed noci vymetá bary. Kde máme jistotu, že těm ožralům neprodává rovnou i svoji kundu?“

„Správně,“ přitakala druhá. „Podívejte se na ten její prkenný ksicht. To se chlapům nelíbí. Svlečme ji přímo tady a prošacujme jí tělo. Uvidíme, jaké hračky v sobě má nacpané. Můžeme udělat pár fotek a pomoct Tristanovi dokázat, jaká je to ve skutečnosti nechutná coura.“

Fioně se v očích rozhořelo sadistické nadšení. „To je geniální nápad. Chyťte ji.“

Těch pět dívek se rozestoupilo a začalo ji obkličovat jako smečka vlků. Sereně se srdce rozbušilo až v krku. Bezprostřední hrozba fyzického napadení a veřejného ponížení prorazila její opileckou mlhu. Věděla, že jsou dost zákeřné na to, aby z ní uprostřed narvaného baru servaly šaty.

Nečekala, až zaútočí.

Serena se prudce otočila a dala se na útěk.

Alkohol ji zasáhl v plné síle. Nohy měla jako z olova a těžké basy dunící podlahou ji zcela dezorientovaly. Prodírala se tančícími těly a servírkami a slepě kličkovala neonovým bludištěm. Poháněla ji panika, ale kvůli motání hlavy se celá chodba nebezpečně nakláněla.

Na konci chodby zahlédla těžké černé dveře. Ani se nepodívala na označení, vrazila do dřeva ramenem a vpadla dovnitř.

„Co to kurva je?!“ zařval jakýsi muž.

Serena vrávoravě zastavila a lapala po dechu. Ostré zářivky ji na vteřinu oslepily. V místnosti to páchlo dezinfekcí a drahým pánským parfémem. Byli tam dva muži. Jeden stál u pisoáru a v čirém děsu si narychlo zapínal kalhoty. Druhý muž stál v protějším rohu, ležérně se opíral o kachličkovou zeď a mezi prsty svíral zapálenou cigaretu.

Serena ztuhla. S náhlým návalem horka si uvědomila, že vtrhla přímo na pánské toalety.

„Omlouvám se. Zmýlila jsem se.“

Otočila se na odchod a sáhla po studené kovové klice.

Z chodby se přes tlumenou hudbu donesl Fionin pronikavý hlas: „Kam zmizela? Rozdělte se a najděte ji!“

„Běžela touhle chodbou. Zkontrolujte dveře!“ křikla jiná dívka.

„Musí být na záchodech. Pojďte, vytáhneme ji ven!“

Serena bleskově stáhla ruku z kliky a otočila západku zámku. Hruď se jí divoce zvedala. Obrátila se zpět k mužům a rozmazaným zrakem se snažila zaostřit. Muž v rohu vyfoukl hustý oblak šedého dýmu. Skrz kouř jí jeho ostré, impozantní rysy připadaly matně povědomé, ale alkoholem zmožený mozek ho nedokázal zařadit.

„Pane, prosím vás. Můžu se tu na pár minut schovat?“ vyhrkla Serena chraplavě a celou vahou se opřela o dveře.

Byla to ponižující prosba, ale druhou možností bylo nechat se svléknout donaha Fioninou bandou.

Dominic na ni zíral. Jeho tvář zůstávala neproniknutelnou maskou chladné lhostejnosti. Na nic se neptal. Jen stočil pronikavý pohled ke Calebovi, který se u umyvadel stále ještě potýkal s páskem.

„Vypadni,“ nařídil Dominic tichým, nekompromisním hlasem.

Caleb nezaváhal ani vteřinu. S úlevou, že může z této bizarní situace uprchnout, odemkl dveře, proklouzl kolem Sereny a spěšně vyrazil do chodby, přičemž za sebou dveře pevně zavřel.

Cvaknutí západky zaznělo v náhlém tichu jako rána z děla.

Serena se pokusila s úlevou vydechnout, ale vtom ji jako fyzický úder zasáhla drtivá vlna závratě. Kachličkové stěny se divoce roztočily. Kolena pod ní povolila a vypověděla službu. Slepě máchla rukou a pokusila se zachytit okraje umyvadla, ale prsty prohrábly jen prázdný vzduch.

Křečovitě zavřela oči a připravila se na brutální dopad na tvrdou podlahu.

Bolest však nepřišla.

Než stihla na kachličky dopadnout, kolem pasu se jí pevně ovinula dlouhá, svalnatá paže. Smysly jí zaplavila vůně tabáku a čistého mýdla. Byla vytržena z volného pádu a přitištěna na hruď tvrdou jako kámen. Pevné, teplé objetí ji celou pohltilo. Svět se ještě naposledy zhoupl, propadl se do temnoty a ona v jeho náručí ztratila vědomí.