Vzduch uvnitř honosné vily rodiny Sterlingových byl tak těžký, že by se dal krájet. Drahý kožený nábytek nenabízel žádnou útěchu v dusné, tísnivé atmosféře. Rozlehlý obývací pokoj zaplňoval tucet lidí a jejich rozhněvané mumlání se odráželo od vysokých stropů a křišťálových lustrů. V čele celého uspořádání seděla v plyšovém křesle Beatrice a vypadala jako královna držící audienci. Po bocích jí stáli Victor, Nora, Fiona a hlouček Mayiných nejhlasitějších přátel.

Maya seděla na okraji sametové pohovky hned vedle Tristana a ruce měla způsobně složené v klíně. Měla pečlivě vykalkulovaný výraz křehkého neštěstí a vypadala jako dokonalá oběť.

„Mayo, podle mého názoru si necháš až moc líbit. Vy a Tristan se milujete. Jak mohla Serena udělat něco tak nestoudného?“ Fiona si založila ruce na prsou a zírala na naleštěnou mramorovou podlahu, jako by tam Serena stála živá. „Moc dobře ví, že jsi začínající herečka. Zavolat policii, aby to místo prohledala, byl cílený útok. Očividně ti chce zničit kariéru.“

„Přesně tak. Serena se s Tristanem sotva rozešla, a už flirtovala s nějakým cizím chlapem v baru. To dokazuje, že to od samého začátku není žádná slušná ženská,“ vložila se do toho jedna z Mayiných kamarádek a hlas jí pištěl rozhořčením.

Nora se předklonila, tvář staženou hlubokými obavami. „Mayo, ty trpíš nejvíc, protože jsi veřejně známá osoba. Na internetu o tom diskutují všichni. Šíří se fámy, žes Tristana svedla, že tě jeho skutečná snoubenka přistihla při nevěře, a dokonce tě obviňují z braní drog. Musíme okamžitě vymyslet způsob, jak tuhle píárovou noční můru vyřešit.“

„Přesně tak. Serena zavolala policii s čirým zlým úmyslem. Nesmíš jí dovolit, aby dosáhla svého.“ Beatrice udeřila holí do koberce, aby podtrhla svá slova.

Maya zvedla bledou, jemnou tvář. Ve velkých očích se jí leskly nevyroněné, falešné slzy, když prosebně pohlédla k Beatrice. „Co můžu dělat? Serena na tom trvala. Nedokážu se s ní hádat. Jsme rodina. Kdybychom se opravdu pohádaly, jen bych tím přidělala starosti babičce, tátovi a mámě.“

Když Beatrice slyšela její tichá, chvějící se slova, pohlédla na ni s neskrývaným uznáním.

„Ty mi nikdy starosti nepřiděláváš. Bereš ji jako starší sestru, ale brala ona tebe někdy jako mladší sestru?“ Victor zaťal zuby a tvář mu zrudla vzteky.

Tristan se zamračil a posunul se blíž k Maye. „Strýčku Victore, to není Serenina chyba. Je to moje chyba.“

Maya tiše vydechla a zavrtěla hlavou, přičemž jí prameny tmavých vlasů dokonale spadly přes tvář. „Ne, je to moje chyba. Kdybych se do Tristana nezamilovala, Serena by…“

„Mayo, prosím tě, poslouchej mě. Měl jsem jí říct pravdu o našem vztahu mnohem dřív. Neměli jsme jí lhát jen proto, že jsme nedokázali unést pomyšlení, jak raníme její křehké city. Teď, když ti bylo ublíženo, padá vina na mě. Nezvládl jsem to dobře.“ Tristan držel tělo strnule a tón měl slavnostní, jako by hrál roli ušlechtilého ochránce.

Maya k němu vzhlédla širokýma, vděčnýma očima. „Tristane…“

Beatrice suše, významně zakašlala, aby znovu ovládla dění v místnosti. Věnovala Tristanovi upjatý, souhlasný úsměv. „Tristane, když už věci došly tak daleko, viděl jsi sílící veřejné mínění na internetu. Předstírat, že se nic nestalo, je nemožné. Co s tím hodláš dělat?“

Tristanovi ztuhla čelist. Vedle něj Maya zaťala prsty do látky svých šatů, až jí zbělely klouby.

„Babičko, nemějte obavy. Nenechám Mayu dál trpět žádnými křivdami. Až se vrátím do kanceláře, nařídím svému asistentovi, aby náš vztah oficiálně oznámil veřejnosti. Budu ji chránit za každou cenu.“ Tristan vypnul hruď, dychtivý dokázat svou neochvějnou oddanost.

Beatrice přikývla a v očích se jí zableskla spokojenost. Nora a Victor si vyměnili vzrušené pohledy.

Maya si zachovala ustarostilý špulící výraz a lehce si kousala spodní ret. „Ale všichni vědí, že jsi zasnoubený. Uvěří nám?“

„I když všichni vědí, že jsem zasnoubený, jen málokdo doopravdy ví, kdo je má snoubenka. Proto jim stačí říct, že jsem oficiálně zasnoubený s tebou a že ty jsi má skutečná snoubenka. Tím pádem se už nikdo neodváží ti křivdit nebo tě urážet.“ Tristan natáhl ruku a pevně stiskl její dlaň.

V Mayiných očích bleskl záblesk ryzího triumfu, než znovu donutila své obočí ke stažení. „Ale Serena…“

„O ni se nestarej. Promluvím si s ní,“ vložila se do toho Beatrice a sálala z ní panovačná zlomyslnost. Sevřela rukojeť své hole ještě pevněji. „Tristane, abychom se vyhnuli zbytečným potížím, nemusíš to na internetu oznamovat hned. Pozítří má Maya narozeninový banket. Uspořádáme velkolepou oslavu a pozveme všechny významné novináře. Všechno zlegalizujeme tím, že to velkolepé oznámení učiníme přímo před médii v den jejích narozenin.“

Tristan bez vteřiny zaváhání přikývl. „Dobře, babičko. Udělám to, jak říkáte.“

„Měl by ses vrátit a probrat tenhle plán s rodiči. Konec konců jde o manželství. Není dobré rozhodovat se na vlastní pěst,“ poradila Beatrice.

„O ně se nebojte. S touhle záležitostí už souhlasili. Moji rodiče Mayu jako mou budoucí ženu schvalují.“ Tristan věnoval všem sebevědomý úsměv a pak vstal, aby se omluvil. „Děkuji za přijetí, ale musím ve firmě vyřešit krizovou situaci. Příště vás zase rád navštívím.“

„Jsi mladý a perspektivní. V tom případě tě nebudu zdržovat na oběd.“ Beatrice odmítavě mávla rukou a pak se podívala na dívku vedle sebe. „Mayo, vyprovoď ho.“

Maya poslušně vstala. „Dobře.“

Vyprovodila Tristana z obývacího pokoje.

V ten samý okamžik, kdy za ním cvakly těžké dubové vchodové dveře, Beatricina vřelá, chápavá maska zmizela. Její vrásčitá tvář potemněla čistou, nefalšovanou nenávistí.

Zlostně se podívala na Victora. „Okamžitě zavolej té své bezcitné dceři. Požaduj, aby se dnes večer vrátila do domu a zúčastnila se našeho plánu.“

„Ano, matko.“ Victor okamžitě sáhl po telefonu, dychtivý splnit její rozkaz.

Na druhém konci města seděla Serena v tichém klidu svého bytu. Po skončení rozhodného telefonátu ve svém erotickém obchodě došla pěšky domů, aby vstřebala chaos uplynulých čtyřiadvaceti hodin. Zrovna položila krabičku s teplým jídlem z donášky na malý jídelní stůl, když ticho prořízl její mobilní telefon.

Elegantní přístroj hlasitě zavibroval na leštěném dřevě stolu. Nepřítomně zírala na displej. Jasnými písmeny na něm blikalo Victorovo jméno.

Při pouhém pohledu na jeho jméno ji přešla veškerá chuť k jídlu. Ze zápachu jídla se jí náhle zvedl žaludek. Nechala telefon ještě třikrát zazvonit, než konečně natáhla ruku, klepla na skleněný displej a zapnula hlasitý odposlech. Večeři odsunula stranou.

„Tati.“ Serena udržovala hlas plochý a odtažitý, bez náznaku vřelosti.

„Ty ještě pořád víš, že jsem tvůj táta!“ Victorův ohlušující řev explodoval z reproduktoru a odrazil se od jejích holých zdí.

Serena se opřela v židli a zvětšila vzdálenost mezi sebou a telefonem. „Co se děje?“

„Kdy ses vrátila ze své služební cesty v zahraničí?“ dožadoval se Victor zuřivě.

„Proč se mě na to ptáš?“ Serena zírala do stropu.

„Jak se opovažuješ! Proč jsi mi nedala vědět, žes přijela? To už nemáš krapet úcty ke mně a k naší rodině?“

Serena ze sebe vydala temný, posměšný úšklebek. Založila si ruce na prsou. „Pane Sterlingu, pokud se nepletu, volala jsem vám přesně ve chvíli, kdy jsem se vrátila. Jen jste mě prostě ignoroval.“

Na lince se rozhostilo mrtvolné ticho. Victora její přímočará upřímnost očividně zaskočila.

„Kdy jsi mi volala? Proč si to nepamatuju?“ vykoktal nakonec a jeho hromový hlas v rozpacích klesl o oktávu níž.

Serena zavřela oči. Věděla, že od chvíle, kdy se Maya vrátila k rodině Sterlingových, jí Victor přestal věnovat jakoukoli skutečnou pozornost. To, že mu byla jeho do očí bijící lhostejnost vmetena do tváře, bylo jen drsnou připomínkou jejího postavení v této domácnosti.

„Jsem manažer s nabitým programem. Poslední dva roky rozšiřuju podnikání, takže mi to mohlo uniknout. Nemůžeš jako má dcera pochopit mou situaci? Jsi zpátky už tak dlouho, a ani ses neobtěžovala nás navštívit. Je to směšné.“ Victor stroze přehodil vinu na ni a v hlase mu čišelo samolibé podráždění.

„Co přesně mi chceš říct?“ zeptala se Serena chladně a odmítala přistoupit na jeho ubohé výmluvy.

Victor do sluchátka hlasitě odfrkl. „Tvoje babička vydala přísný rozkaz. Dnes večer přijdeš domů na večeři.“

„Ne.“ Serena nezaváhala ani vteřinu.

„Cože? Jsi členkou rodiny Sterlingových. Nemůžeš přijít ani na obyčejnou večeři? Mám tě snad osobně vyzvedávat jako nějaké malé děcko?“ zařval Victor a vztek v něm znovu vzplál.

„Nikdy mě nezveš domů na Nový rok ani na jiné velké svátky. A teď se najednou dožaduješ mé přítomnosti na nějaké náhodné večeři. Bojím se, že mi otrávíte jídlo a zabijete mě,“ odpověděla Serena s břitkým nezájmem.