"Dominicu, bojím se být sama," zachvěl se Chloin hlas v přítmí ložnice.

Postava tisknoucí se k Dominicovým zádům byla nepochybně Chloe. Její hubené paže mu pevně obemkly ramena a tvář tiskla k jeho páteři.

Dominic bez vteřiny zaváhání sáhl za sebe. Vzal její třesoucí se ruce do svých a jeho hlas klesl do měkkého, konejšivého tónu, jaký používal jen zřídka: "Co se děje? Necítíš se na novém místě dobře?"

Chloe chabě, lítostivě přikývla, bradou zabořenou do jeho košile.

Dominicovo držení těla ještě víc změklo. Podráždění, které před chvílí směřoval k Valerii, beze stopy zmizelo: "Zůstanu s tebou. Neboj se."

Chloe stočila pohled na druhou stranu postele a tvářila se, jako by si až teď všimla Valerie sedící ve tmě.

"Promiňte. Přerušila jsem tě s Valerií?" zeptala se Chloe a hlas se jí chvěl dokonale sehranou úzkostí. "Vím, že mě tu Valerie nechce, Dominicu. Je to všechno moje vina. Prosím tě, nehádej se s ní kvůli mně. Já raději odejdu."

Dominic hodil káravý pohled přes rameno: "Ne, tak malicherná zase není."

Valerie si přitáhla kolena k tělu a rty se jí zvlnily v kousavě sarkastickém úsměvu: "Dveře tě při odchodu snad nepraští."

Do tohoto vpádu nevypustila z úst jedinou slabiku. Přesto se Chloe podařilo znovu a znovu ji zatáhnout do středu dramatu a vykreslit ji jako zlosynka. I světec má své meze a Valerie se odmítala tomuto divadlu podvolit.

Chloe zamrkala a oči se jí v ohromeném tichu rozšířily. Zjevně nečekala, že ji jindy trpělivá Valerie rovnou vyzve k odchodu. V očích se jí zalily slzy a její pohled se proměnil v žalostnou, zraněnou prosbu, když vzhlédla k Dominicovi.

Pohled na uplakanou Chloe Dominicův výraz okamžitě zatemnil do bouřlivého hněvu: "Valerie, zacházíš příliš daleko. Já jsem Chloe přivedl. Kdo ti dal právo ji vyhazovat? Zhoršila se jí deprese, a ty na ni ještě takhle útočíš? Odkdy jsi takhle nepřátelská?"

Odvrátil se od postele. Zvedl ruku a jemně setřel zbloudilou slzu z Chloiny tváře: "To je v pořádku, Chloe. Dokud jsem tady já, nedovolím Valerii, aby tě šikanovala."

Chloe se jemně přitiskla do jeho objetí a zabořila tvář do jeho hrudi: "Vím, jak ti na mně záleží, Dominicu. Valerie je přece tvoje snoubenka. Je to moje vina. Až moc na tebe spoléhám. Uvědomuji si, že to není správné, ale ty jsi to jediné, co mi zbylo. Nevím, na koho jiného se obrátit. Prosím, nehádej se kvůli mně s Valerií."

Zatímco jí ta slova plynula ze rtů, Chloe naklonila hlavu. Očima přelétla přes Dominicovo rameno a zabodla se přímo do Valerie. Plachá, zkroušená přetvářka z jejího pohledu vyprchala a nahradil ji vyzývavý, posměšný záblesk.

Chloe ve stínech bezhlesně pohybovala rty: *Prohrálas. Přiznej si to. Na mě nemáš.*

Valerie seděla naprosto nehybně. Posledních několik hodin strávila přesvědčováním sebe samé, že její srdce je vůči jeho očividnému nadržování necitlivé. Pohled na Dominica, který bez stínu váhání přispěchal Chloe na obranu, jí však prohnal hrudí novou vlnu bolesti. Píchlo to, ostře a neúprosně.

Odmítla přistoupit na tu dětinskou provokaci. Její pohled zchladl jako led a spočinul na těch dvou stojících u dveří: "Vypadněte."

Byl to přímý příkaz k vyklizení prostoru. Jasný a prostý.

Dominic zachytil její pohled. V očích neměla ani záchvěv emocí, chyběla v nich obvyklá plamenná žárlivost i zoufalé prosby o jeho pozornost. Přepadla ho nevysvětlitelná vlna neklidu. Věděl moc dobře, jak hluboce ho Valerie miluje. V minulosti, kdykoli se rozčílila, stačilo trochu jeho vlídného chlácholení a uklidnila se. Tentokrát však spalující zášť zmizela a vystřídal ji mrazivý odstup.

Dominic otevřel ústa, aby promluvil, ale Chloe se mu vymanila z paží.

Udělala pár bázlivých kroků k posteli a váhavě natáhla ruku k Valerii: "Valerie, ještě se zlobíš? Je to všechno moje vina. Omlouvám se. Nevybíjej si to na Dominicovi."

Ve vteřině, kdy Chloiny prsty zavadily o vzduch u jejího ramene, Valerie ucukla. Už ze samotné představy doteku té ženy se jí dělalo fyzicky špatně. Žaludek se jí obracel z její blízkosti, nemohla vystát přítomnost někoho, kdo neustále osnoval její neštěstí.

S prudkým, teatrálním vypísknutím se Chloe vrhla nazad. Rozmáchla se pažemi, záměrně zakopla o vlastní nohy a s těžkým žuchnutím dopadla na podlahu. Skončila přímo u Dominicových nohou.

"Chloe!" Dominic klesl do dřepu. Vzal ji do náruče jako nevěstu a v obličeji se mu zračila panika.

Chloe zakňourala přes nové proudy slz: "Dominicu, nezlob se na Valerii. Já ji rozčílila. Je to moje vina. Je pochopitelné, že takhle vyjela. Neměj jí to za zlé."

Pár dokonale načasovanými slovy svalila fyzické napadení přímo na Valeriina bedra. Chloe se jí přitom ani nedotkla. Její formulace však Dominicovi jednoznačně vnukla, že ji Valerie srazila k zemi.

Nepříčetný Dominic vrhl na postel jedovatý pohled: "Valerie, tohle už přeháníš. Okamžitě se Chloe omluv."

Bez jediné otázky spolkl Chloinu verzi. Stál tam, dožadoval se omluvy a vyhrožoval své snoubence kvůli smyšlenému strčení.

Tváří v tvář jeho slepé, nekritické obraně Valerie vydala suchý, prázdný smích. Odmítala se omlouvat za čin, který nespáchala.

"Nestrčila jsem do ní. Proč bych se měla omlouvat? Dominicu, jestli jsou ti ty oči k ničemu, daruj je někomu, kdo je využije." Opřela se zády o čelo postele a založila si ruce na prsou.

Její výsměch Dominica rozzuřil k nepříčetnosti: "Valerie, s tebou se nedá vyjít."

Valerie si jen odfrkla. Skončila s přemi o realitě s mužem, který se rozhodl být slepý.

Chloe ještě pevněji sevřela jeho košili a zabořila tvář do jeho krku: "Dominicu, myslím, že jsem si vyvrtla kotník. Strašně to bolí."

Tuto lež podtrhla žalostným vzlykem, který Dominicovi rval srdce.

Vypálil na Valerii poslední, spalující pohled: "Měla bys doufat, že je Chloe v pořádku."

Aniž počkal na odpověď, Dominic si plačící ženu v náručí lépe přerovnal a vyrazil z ložnice. Těžké dubové dveře za nimi s prásknutím zapadly a zvuk se rozlehl náhlým, dusivým tichem pokoje.

Valerie zůstala na posteli. Pohled na jeho ustupující, horečnatě ochranitelskou postavu v ní zanechal palčivý pocit trpké ironie. Věděla, jak hluboce Dominicovi na Chloe záleží. Být toho ale svědkem z bezprostřední blízkosti, ve vlastním domově, ve vlastní ložnici, zasáhlo úplně jinak. Očividné pohrdání její důstojností ji zbavilo veškerých zbývajících iluzí, které o jejich vztahu ještě měla. Emoce vířící v její hrudi nedokázala ani pojmenovat. V žebrech jí tupě pulzovalo a tato bolest pomalu ustupovala těžké, prázdné otupělosti.

Jakákoli stopa po spánku dávno vyprchala. Valerie klesla zpátky na matraci. I se zavřenýma očima v temnotě se jí v mysli ve smyčce přehrával Dominicův rozzuřený, vyčítavý pohled. Celou noc strávila uvězněná v mučivém, neklidném stavu a hleděla do stropu, dokud skrze závěsy neproniklo mdlé šedavé světlo úsvitu.

Ráno vstala se zamlženou, třeštící hlavou. Ve spáncích jí v tichém, pravidelném rytmu tepalo, když scházela dolů.

V domě bylo ticho. Valerie vešla do rozlehlé, moderní kuchyně.

Za normálních okolností by v tuto hodinu už stála u sporáku. Odměřovala by ovesné vločky a vařila je na mírném ohni přesně do té konzistence, jakou vyžadoval Dominicův citlivý žaludek. Od chvíle, kdy se k sobě nastěhovali, připravovala jeho jídla s pečlivou přesností, aby vyhověla jeho zažívacím potížím z dětství. Sama ovesnou kaši nikdy ani neměla ráda. Této únavné rutiny se z lásky držela celé roky.

Valerie otevřela spíž. Ruka jí instinktivně sáhla po vysoké skleněné dóze s ovesnými vločkami na prostřední polici. Prsty zavadily o chladné sklo.

Ztuhla. Zvyk byl opravdu železná košile.

Na rtech se jí usadil trpký úsměv. Ruku stáhla a definitivně tak zlomila zažitou rutinu. Valerie vzala sklenici s vločkami a zastrčila ji do nejtemnějšího, nejzazšího kouta skříňky. Pevně zavřela dveře spíže. Už mu posluhovat nebude.

Místo toho zvolila rychlou a jednoduchou snídani. Odmítala obětovat svůj ranní klid hře na oddanou hospodyňku. Během několika minut uvařila šálek silné černé kávy a připravila si obyčejný sendvič se šunkou a sýrem. Odnesla talíř ke kuchyňskému ostrůvku a přisunula si stoličku.

Jen co usedla, do kuchyně vesele vplula povědomá postava.

Chloe měla na sobě hedvábné šaty s hlubokým výstřihem a úzkými ramínky, které jí obepínaly pas a ponechávaly jen pramálo prostoru fantazii. Její tón byl čilý a rozjasněný – drásavý kontrast k včerejší uplakané oběti: "Slečno Thorneová, vy jste dnes ráno v plné síle. Myslela jsem, že se po včerejšku budete celou noc se zlomeným srdcem převalovat."

Když se Chloe opřela o mramorovou desku, Valeriin pohled sjel níž. Chloe bezostyšně vystavovala na odiv shluk sytých, tmavých cucfleků rozesetých po bledé klíční kosti. Ty fialové a rudé podlitiny byly čerstvé, výrazné a v hlubokém výstřihu jejích šatů je nešlo přehlédnout.

Když Chloe zaznamenala směr Valeriina pohledu, vítězoslavně zvedla bradu. Vydala ze sebe tiché, posměšné uchechtnutí.

"Dominic je takové zvíře," škodolibě se chlubila Chloe a přejížděla pěstěným nehtem po pohmožděné kůži na krku. "Včera večer jsem ho prosila, ať je něžný. Říkala jsem mu, ať mi nedělá žádné stopy, ale prostě neposlechl. Má v sobě tolik nahromaděné energie."

Valerie pomalu usrkla černé kávy a horká tekutina jí pálila v hrdle.

Chloe se ušklíbla, naklonila se blíž a zasadila jedovatou ránu: "Valerie, říká, že jsi tak nudná, že se tě nemůže ani dotknout. V posteli ho k smrti nudíš. Není to k pláči? Když s tebou chlap odmítá spát, protože tvůj sexuální život za nic nestojí. Být tebou, rozběhnu se hlavou proti zdi a radši to zabalím."

Chloe se narovnala a vyhřívala se ve svém hrubém slovním útoku. Čekala slzy, křik, roztříštěnou hrdost.

Valerie ani nemrkla. S tichým cinknutím odložila keramický hrnek na linku. Vzala polovinu sendviče, klidně a s rozvahou si ukousla a v naprostém tichu žvýkala. Její tvář zůstávala maskou ledové netečnosti.

To ohlušující ticho bez jakékoli reakce vyfouklo z Chloiny hrudi veškeré samolibé uspokojení. Snažila se vyvolat hysterické zhroucení. Místo toho však udeřila do prázdna. Připravena o odezvu, po které zoufale toužila, Chloe v rostoucím podráždění zaťala čelist. Ruce jí sevřely hranu mramorového ostrůvku, až jí zbělely klouby.

Když koutkem oka zahlédla Dominica scházet ze schodů, vrhla na Valerii nenávistný pohled a v několika odměřených krocích k ní rychle přistoupila.