Chloe překonala vzdálenost mezi nimi a agresivně vytrhla Valerii kávu přímo z ruky. Prudký pohyb způsobil, že tmavá tekutina vyšplouchla přes okraj na mramorovou desku, ale Chloe to bylo jedno. Bez sebemenšího zaváhání zvedla keramický hrnek a zbytek vlažné kávy si chrstla přímo do obličeje. Tmavé kapky se jí rozstříkly po bledé kůži, rozmazaly jemný make-up a hluboko vsákly do výstřihu jejích hedvábných šatů, kde zanechaly na drahé látce skvrny.

Vzápětí se Chloe napřáhla a vší silou se vlepila facku přes tvář. Ostrý zvuk plácnutí se odrazil od hladkých dlaždic a prořízl ranní ticho. Její křehké tělo se pak s vypočítavou přesností složilo k zemi. Při pádu záměrně udeřila čelem o ostrou hranu mramorového jídelního stolu. Tupé zadunění znělo děsivě. Z kůže jí okamžitě vyrazil teplý, lepkavý pramínek karmínové krve, který pronikl do vlasů a stékal k očím.

"Omlouvám se. Je to moje vina. Neměla bych na Dominicovi takhle viset. Omlouvám se. Jestli ti udělá dobře, když mě zmlátíš, Valerie, tak do toho. Ani nehnu prstem, abych tě zastavila," vzlykala Chloe a hlas se jí chvěl, jak se stylizovala do role mučednice. Choulila se na studené podlaze, třásla hlavou a naoko naříkala v nesnesitelných bolestech.

Dominic zaslechl ten rámus z jídelny až nahoře. Schody z tvrdého dřeva zaduněly pod jeho těžkými, zběsilými kroky, jak se řítil dolů a ve spěchu bral schody po dvou. Vpadl za roh a při pohledu na Chloin zkrvavený, kávou potřísněný obličej v něm vzplál hněv.

"Chloe!" Přiběhl k ní a padl na kolena vedle její schoulené postavy.

Všiml si tmavých šmouh od kávy smíchaných s čerstvou krví stékající z jejího čela i jasně červeného otisku dlaně, který jí hrozivě kvetl na bledé tváři. Jeho vztek vybuchl jako střelný prach. Vrhl na Valerii spalující pohled, oči temné výčitkami.

Zaduněl jeho hlas, který se rozlehl prostornou kuchyní: "Valerie, zbláznila ses? Okamžitě se Chloe omluv."

Valerie se s ním střetla pohledem. Ani neucukla, ani neustoupila. Odložila nedojedený sendvič na linku a uprostřed toho zmatku si zachovala naprostý klid.

"Když řeknu, že jsem to nebyla já, uvěříš mi?" zeptala se Valerie pomalu a čekala na jeho verdikt.

Dominic si posměšně odfrkl a její nevinu zcela odmítl přijmout. Zaťal zuby: "To vážně tvrdíš, že se Chloe sama polila kávou, nafackovala si a hodila sebou o zem? Valerie, viděl jsem to. Myslíš si, že jsem úplný idiot?"

Z těch několika úsečných slov to bylo zřejmé. Dominic její verzi nevěřil ani za mák. Čekala to, ale slyšet to přímé odmítnutí do očí jí přesto projelo hrudí jako ostré bodnutí. Tento prchavý smutek však rychle zamrzl v lhostejnost. Hleděla na muže, kterého tak hluboce milovala, jak se rozhodl slepě uvěřit nehorázné lži jiné ženy.

Chloe se zvedla, nejistě zavrávorala na nohou a pak klesla Dominicovi na hruď: "Dominicu, strašně to bolí. Mám popálený obličej?"

Káva, kterou Valerie předtím pila, byla stále ještě dost horká, a tak na Chleině jemné kůži zanechala několik zarudlých stop. Chloe se zoufale chytila jeho košile, zaryla své pěstěné nehty do látky a vystavovala své falešné rány, aby na sebe znovu strhla jeho pozornost.

Chloe škemrala a hlas se jí topil v předstíraných slzách: "Dominicu, nech to být. Pusť to z hlavy. Jestli to Valerii uklidní, já trochu bolesti a ponížení vydržím."

Chloe k němu vzhlížela těma velkýma, zarmoucenýma očima. Naklonila hlavu přesně tak, aby dobře viděl ten rudý otisk facky i krev stékající po spánku, zatímco hrála roli trpící světice. Její manipulativní slova jen prohloubila chlad v jeho pohledu směřovaném k Valerii. Tajně, mimo jeho zorné pole, pak na Valerii vrhla samolibý, vítězoslavný úšklebek.

Pohled na Chloe režírující své vlastní melodrama, navíc podpořený Dominicovou okamžitou snahou házet na ni veškerou vinu už od včerejšího večera, v ní zanechal pocit naprostého vnitřního zamrznutí. Mírně přivřela oči a na rtech se jí objevil sarkastický úsměv.

"Ty po mně tu omluvu opravdu chceš?" zeptala se Valerie.

"Omluv se," nařídil Dominic ocelovým hlasem.

Valerie se jen usmála. Náhle se otočila na patě a vykročila zpět k lince. Vytáhla z horní skříňky nový keramický hrnek, zasunula ho pod luxusní kávovar a stiskla tlačítko. Kávovar zabzučel a zasyčel, s hlasitým vrčením namlel zrna a začal do hrnku pouštět čerstvou, vroucí černou kávu. Vzduch naplnila hořká vůně, jak se vařící tekutina lila až po samý okraj. Vzala hrnek za ucho, cítila žár sálající skrz keramiku a přistoupila k nim.

Dominic a Chloe ji ostražitě sledovali, zmatení její náhlou hrou.

O zlomek vteřiny později Valerie zasadila úder. S kamennou tváří chrstla vařící tekutinu Chloe přímo do obličeje.

"Ááá!" Chloe to vůbec nečekala. Valerie jí opravdu vylila vroucí kávu přímo do tváře, přímo před Dominicem. Horká tekutina ji zasáhla naplno a z hrdla jí vyrvala nelidský jekot, jak jí spalující žár sežehl kůži.

To byl ale jen začátek. Valerie vykročila vpřed, zvedla ruku a uštědřila Chloe brutální, ostrou facku na nezraněnou tvář. Rána zazněla dvakrát hlasitěji než úder, který si Chloe uštědřila sama, a okamžitě zanechala jasně červenou podlitinu. Aniž by komukoli dala jedinou vteřinu na nadechnutí, Valerie Chloe fyzicky vytrhla z Dominicovy ochranitelské náruče. Chytila ji za rameno a vší silou ji srazila dozadu.

Přímo před jeho očima Chloe s těžkým žuchnutím dopadla na zem. Zůstala v šoku. Ležela rozpláclá na dlažbě a nedokázala pobrat smršť tohoto náhlého násilí.

Dokonce i Dominic ztuhl ohromením. Nestihl zareagovat. Jen tam stál s otevřenými ústy a sledoval, jak Valerie zpacifikovala Chloe s neúprosnou přesností. Teprve teď, když zíral na zhroucenou, vzlykající Chloe u svých nohou, mu to všechno došlo.

Valerie si založila ruce na prsou a pohlédla na ně s mrazivým odstupem. Sklonila zrak k roztřesené ženě na podlaze.

Valerie chladně prohlásila hlasem prostým jakýchkoli emocí: "Tak a je to. Teď už to obvinění sedí. Považujte to za mou omluvu."

Popošla o krok blíž a sklonila se nad Chloe: "Slečno Delgadová, moc se omlouvám. Když už jste na mě ty zločiny hodila, byla by škoda je neuskutečnit. Jak jinak bych se vám mohla řádně omluvit? Měla bych vám za tu příležitost vlastně poděkovat."

S těmi slovy Valerie věnovala nepříčetné Chloe lehký úsměv.

Chloe se třásla ryzím vztekem. Oči jí lezly z důlků a vypadala, že by Valerii nejraději roztrhala. Kdyby neměla pocit, že jí obličej hoří plamenem, vrhla by se Valerii přímo po krku.

Dominic se konečně probral ze šoku. Sehnul se a vzal Chloe do náruče. Jeho pohled byl vražedný, když se zabodl do Valerie.

Valerie ten vztek v jeho očích četla naprosto zřetelně, ale věnovala jim jen lhostejný pohled. Uštěpačně utrousila: "Hej, slečno Delgadová, možná byste si ty rány na obličeji měla nechat ošetřit, než se vám zajizví. Počkáte moc dlouho a ještě se vám samy zahojí. Nebo vlastně ne, mohly by vám tam zůstat trvalé stopy."

Valerie se sladce usmála, ačkoli její oči zůstávaly ledové: "Bojím se, že už se nebudete moct ohánět tím svým nevinným vystupováním a podfukem si razit cestu životem. Jaká škoda."

Tato poznámka Chloe vyprovokovala k hysterickému kvílení na Dominicově hrudi: "Jsem znetvořená! Strašně to bolí, Dominicu! Můj obličej, je vážně zničený?"

Dominic ji spěšně uklidňoval a paže kolem jejího pasu ještě víc ochranitelsky sevřel: "Ne, nebude. Okamžitě tě vezu do nemocnice."

Když zamířil k vchodovým dveřím, vrhl na Valerii zlostné varování: "S tebou si to vyřídím, až se vrátím."

Než ta slova vůbec stihla doznít, byl v mžiku venku a spěchal s Chloe k zaparkovanému autu. Těžké dubové dveře za nimi s prásknutím zapadly a v bytě se rozhostilo ticho.

Valerie sledovala jeho odcházející postavu a ve tváři se jí zračil sarkasmus. Jeho výhrůžka pro ni nic neznamenala. Nemohlo jí být lhostejnější, co má v plánu udělat po svém návratu. Dřív by se na něj zoufale věšela, prosila ho, aby poslouchal rozum a nechal ji očistit své jméno. Ronila by slzy a udělala cokoli, aby dokázala svou nevinu.

Tyto časy však byly definitivně pryč. Valerie zjistila, že nechat věci plavat a postavit se na první místo přináší nesmírnou úlevu. Dřív byla taková hloupá, zaslepená láskou a neustále ustupovala ze svých vlastních hranic kvůli muži, který ji nerespektoval. Už nikdy víc.

Když se otočila, aby šla nahoru sbalit si věci, v kapse jí náhle zazvonil telefon. Vytáhla ho a podívala se na displej. Volal jí realitní makléř.

Valerie hovor přijala věcným a jasným tónem: "Prosím?"

Makléř promluvil na druhém konci: "Dobrý den, slečno Thorneová. Doufám, že nevolám v nevhodnou chvíli. Mám zájemce, kteří by měli o ten byt zájem. Ptali se, jestli by se na něj mohli přijít podívat ještě dnes."

Valerie bez zaváhání souhlasila: "Jistě, žádný problém. Přiveďte je."

Makléř odpověděl: "Skvělé. Za chvíli tam s nimi dorazím."

Po zavěšení Valerie otevřela zprávy a poslala makléři kód k chytrému zámku bytu. Stejně se potřebovala vrátit do rodinného sídla Thorneových, takže by jim při prohlídkách nepřekážela. Aby se bytu zbavila co nejrychleji, srazila cenu na naprosté minimum, hluboko pod tržní hodnotu. Přihodila k tomu i veškerý drahý nábytek na míru – v podstatě nemovitost darovala, jen aby zajistila rychlý prodej za hotové.

Naprosto jí vyhovovalo, že makléř zvládne prohlídky sám, protože věděla, že Dominic se přes den nevrátí. Kdykoli šlo o Chloe, vrhal se do všeho po hlavě a zbytek světa pro něj přestal existovat. Bude s Chloe uvázaný v nemocnici, bude snášet její hysterický pláč a dožadovat se pro její popáleniny těch nejlepších lékařů.

Dávalo to Valerii dokonalou příležitost dotáhnout prodej nemovitosti a urychlit svůj finanční odchod. Nebála se, že by se o prodeji dozvěděl dodatečně. Věděla, že Dominic bude zaměstnán Chloe, a měla tak ideální prostor celý obchod uzavřít. Chtěla s nimi prostě zpřetrhat veškerá pouta a věděla, že už nezbylo nic, čeho by stálo za to se držet.