Otočím se k ní a zadívám se do jejích nádherných fialových očí. „Je to skoro, jako bys věděla, o kom mluvím, a přitom ne,“ řeknu tiše, ještě nejsem připravená jí to říct.

Natáhne se a odhrne mi vlasy z obličeje. „Jsme dvojčata… i když jsme byly odloučeny od narození… cítím přítomnost rodiny kolem sebe.“

Rozšíří se mi oči, zaplaví mě nervozita, ale ona zavrtí hlavou a utěšujícím způsobem se usměje.