Pohlédnu na auto, o které se teď opírá, než přikývnu: „Dobře, rozmyslím si to.“ Odpovím, chci už jen domů.

„Skvělé, budu čekat na tvou odpověď. Nečekej příliš dlouho.“ Mrkne na mě, když mi otevírá dveře auta, které mistrně blokoval.

„Jasně, ahoj.“

Zavře dveře a rozloučí se se mnou, když vyjíždím z nemocničního parkoviště.

Zaparkuji před svým bytovým domem. Rozhlédnu se. Žádná motorka tu není. Ani