*Giovani*

Seděl jsem v autě, kouř ho plnil, když jsem poklepával doutníkem o zabudovaný popelník. Auto se nehýbalo a motor ani neběžel, když tiše sedělo v garáži.

Ani jsem se nenamáhal jít dovnitř, i když jsem hodinu seděl na stejném místě. Pořád jsem doufal v telefonát od Gabrieleho, který by mě naplnil radostí, až by mi řekl, že našel mou sestřenici a dostal ji zpět, že je v bezpečí a brzy bude