Jeho oči jsou nepřítomné. Jako by tu byl fyzicky, ale duševně uvízl kdesi daleko. Někde, kde je Chloe stále naživu.

Těžce polknu a znovu přejedu pohledem po místnosti. Ten pokoj není jen zamrzlý v čase. Je to svatyně.

Hřbitov vzpomínek, které odmítá pohřbít.

Nemohu zastavit lapání po dechu, které mi unikne ze rtů, když všechno uvnitř mě nesnesitelně ztěžkne.

Vydralo se to ze mě dřív, než jsem si