Nevím, jak dlouho už tu sedím... Minuty? Hodiny? Dny?

Čas už nedává smysl. Ne po tom všem, co jsem si přečetl. Ne po tom všem, co teď vím.

Sedím tu, lámu si hlavu a snažím se pochopit, jak mi to všechna ta léta mohlo unikat. Jak jsem nikdy neměl ani to sebemenší tušení, že Chloe se vším manipuluje. Jak jsem ji vlastně nikdy doopravdy neznal.

Topím se v bolesti, která odmítá odejít. Odmítá polevit.