"Právě jsem si uvědomila, že v našem pokoji vůbec nejsou žádná okna. Je tu dusno a ponuro, a mám strach, že se tu udusíš k smrti."

A co je důležitější, samotné Wandě se to nelíbilo; jen předstírala, že je to pro jeho dobro. Byl mrzutý a uštěpačný, nesmírně nepříjemný.

Přirozeně, Joshua nebyl tak hloupý, aby věřil, že to dělá pro něj. "Předpokládám, že pokud se můj zdravotní stav zhorší, mohlo by být pro tebe těžké vysvětlit věci mému dědečkovi."

"Jak myslíš." Místo hádky zkusila jinou taktiku: "Výhled venku je tak krásný, byla by škoda si ho neužít."

To ho okamžitě rozzuřilo. "Mluvíš o scenérii s nevidomým? Děláš si ze mě legraci?"

Rychle se ho snažila uklidnit: "I když to nevidíš, stále to můžeš cítit."

Na jaře zpívají ptáci a vzduchem se nese nádherná vůně květin. V létě cvrlikají cikády v jemném dešti. Na podzim jemný vítr hvízdá stromy. V zimě padající sněhové vločky zakrývají sluneční záři. Nepoužíváš oči k vnímání těchto věcí – stačí otevřít okno. Není to tak?"

Jako by pochopil její pointu, Joshua se k ní otočil čelem a jeho oči se setkaly s jejími. "Chceš tady nějaká okna? Není to nemožný požadavek."

Wandě se rozzářila tvář radostí. "Takže souhlasíš?"

Když Joshua uslyšel jásot v jejím hlase, tiše přemítal, že by se ještě neměla příliš rozčilovat. "Můj názor je irelevantní – souhlas té ženy je vše, na čem záleží."

"Které ženy?"

"Jeanne Garlandová."

… Jeho matky?

***

Wanda, snídající dole, občas pohlédla na ženu středního věku, která elegantně stolovala v čele stolu. Aniž by to věděla, její pohledy už dávno upoutaly pozornost té druhé ženy.

"Co se děje, Wando? Chceš si s matkou o něčem promluvit?"

"Matko, je to takhle…" Protože se Jeanne zeptala, Wanda opatrně navrhla instalaci okna v pokoji.

Když si Jeanne uvědomila, o co Wanda žádá, úsměv jí ztuhl na tváři. "Wando, miláčku, tohle je věc, kterou byste si měli vyřešit vy dva."

Wanda byla zaskočená a přemýšlela, jestli to znamená, že to Jeanne nevadí.

Vtom si malý chlapec sedící vedle Jeanne spokojeně říhl, upustil hůlky na stůl a prohlásil: "Mami, už jsem se najedl."

Jeanne se otočila, aby mu upravila školní uniformu, a řekla mu, aby se po škole vrátil domů.

Z nějakého důvodu Wanda náhle pomyslela na Joshuu, úplně samotného v temnotě toho pokoje. Byl nejstarším synem rodiny Leeových, a přesto se mu pravděpodobně nedostávalo takové náklonnosti od Jeanne.

To jí připomnělo některé další zvěsti, které slyšela o tom, že Jeanne není Joshuova biologická matka, ale spíše druhá manželka jeho otce poté, co ta první zemřela na nemoc.

Poté Jeanne dala rodině ještě dva syny a dceru, čímž si získala ještě větší přízeň od Joshuova otce. Říkalo se, že ten muž miloval své dva nové syny ještě víc než toho nejstaršího.

Joshua jim to nikdy neodpustil, a tak po dosažení dospělosti zosnoval otcův pád a postaral se o to, aby si nejstarší syn Jeanne nechal zlomit nohy. Několik let měl na starosti firemní impérium rodiny Leeových, než se před dvěma lety dostal do té autonehody a ztratil všechno.

Když ty šeptandy poprvé slyšela, nebyla si jistá, jestli jim může věřit. Nyní, s ohledem na to, co dosud viděla, na tom možná něco pravdy je.

Ať už. Dnes je pro ni den výplaty. Pokud si to bude muset vyřídit sama, budiž.

Wandě trvalo jen chvilku, než si uvědomila podrobnosti. "Pokud je to tak, matko, pak mám nechat stavitele přijít tuto sobotu?"

Když to starší dáma uslyšela, otočila se, aby se na mladší ženu podívala. Hraje si na hloupou?

Kdyby Jeanne chtěla, aby měl Joshua v pokoji nějaká okna, už by je měl. Za koho se tahle holka považuje, že se takhle sama rozhoduje?