„Slaboši!" pomyslela si Kharys skrze myslím propojení k válečníkům smečky, zatímco je sledovala v boji.

Ačkoli válečníci smečky chovali ke Kharys velkou úctu, věděli, že si s ní není radno zahrávat.

Její tréninkové metody byly extrémní a brutální, zkoušely jejich limity až k prasknutí, a právě proto zůstávali válečníci Rudého půlměsíce léta mezi nejlepšími.

Pod Kharysiným vedením nebylo místo pro laxnost nebo slabost, Kharys by nikdy neušetřila nikoho, kdo by se opovážil zanedbat svůj trénink.

Jak se Kharys pohybovala mezi řadami bojujících válečníků, opravovala jejich chyby a postoje,

její zúžený pohled se zvláště upíral na válečníka, který opakovaně dělal chyby v postojích, a Kharys s nechutí zavrtěla hlavou.

„Ty… 200 kol kolem cvičiště a ani se na chvíli nezastavuj, tvoji nepřátelé se nezastaví a nebudou čekat, až to uděláš správně!" zařvala Kharys do myslím propojení a sledovala, jak válečník padá na kolena a drží si hlavu.

Kharysin vlk byl divoce dominantní, nebylo mnoho lidí, kteří by vydrželi její hněv a její zuřivé rozkazy v mysli slabšího vlka se rovnaly mentálnímu mučení.

Kharys věděla, že jim může způsobit bolest, a dovolila své dominanci, aby z ní proudila ještě víc.

Pouze skrze bolest mohl člověk dosáhnout svého plného potenciálu, první věc, kterou se válečník potřeboval naučit, bylo porazit bolest… válečník, který byl slabý vůči fyzické bolesti, nebyl žádný válečník.

„Jdi!" rozkázala Kharys válečníkovi skrze myslím propojení a válečník vyskočil na nohy a vyrazil, aby začal svá kola.

Kharys obrátila svůj pohled k ostatním válečníkům, cítila jejich strach, ten z nich proudil a ona ho mohla prakticky ochutnat.

Strach byl dobrý, vyzve je, aby zesílili, dost silní na to, aby odolali její dominanci, a o to šlo.

„Nebo se mi to jen zdá, ale ty jsi od té doby, co jsem tě viděl naposledy, ještě divočejší, Rys?"

„Je jen škoda, že s takovými jizvami na tváři je tvá krása zcela zničena a odsouzena k tomu, aby navždy zůstala skryta pod maskou." Donesl se Kharys do uší známý hlas.

Její obočí bylo už dávno svraštělé v mračení, protože tu přítomnost cítila ještě předtím, než ten hlas promluvil.

Nemohl existovat nikdo jiný, kdo by se snížil tak nízko, aby si dělal legraci z jizev, které hyzdily Kharys jinak strašidelně krásnou tvář.

Kharys se nemusela otáčet, aby věděla, že je to Delta Theo, její přímý podřízený a chlípný bastard.

Delta Theo byl jedním z těch, kteří stále věřili, že si Kharys nezaslouží svůj titul Gammy, a to i přes to, kolikrát se prokázala tím, že vyhrála každou výzvu na svou pozici.

Delta Theo vždy viděl Kharys jen jako bezvýznamnou vlčici, jejíž místo bylo ležet teplá a ochotná v posteli, zatímco se jí zmocní samec.

Kharys nebyla taková samice, nikdy nebyla a nikdy nebude, a po celou tu dobu se Kharys sotva držela, aby Delta Thea neroztrhala na kusy.

Nicméně Kharys si pomalu začínala uvědomovat, že její zdrženlivost není oceňována, ale jen povzbudila Delta Thea, aby uvěřil, že je nedotknutelný.

Věřil, že by se Kharys neodvážila ho zabít, to bylo k smíchu… nebylo nic, co by se Kharys neodvážila udělat.

Ještě to bylo v pořádku, nebylo příliš pozdě na to, aby Kharys napravila jeho mylnou představu, a Kharys to měla v úmyslu udělat.

Kharys už dlouho věděla, že Delta Theo trénuje na pozici Gammy, pozici, kterou právem zastávala Kharys.

To mohlo znamenat jen to, že ji hodlá vyzvat, a aniž by o tom věděl, Kharys na tuto příležitost dlouho čekala… takhle ho mohla navždy umlčet, aniž by si vyslechla kázání od Alfy Regana.

„Cvičiště není tvá jurisdikce, Theo… Vypadni!" rozkázala Kharys skrze myslím propojení, ne v soukromém propojení, které by slyšel jen Delta Theo, ale v propojení smečky, aby všichni slyšeli její slova.

Kharys věděla, že Delta Theo je hrdý muž, nebude trvat dlouho, než ho vyprovokuje k akci, a jeho akce byla přesně to, co chtěla.

„Ty mrcho! Pokud jsi tak odvážná, tak se se mnou utkej!" zařval Delta Theo.

„Řekni ta slova." požadovala Kharys skrze myslím propojení.

„Já, Theo Renold, vyzývám tebe, Kharys Clave, k bitvě o titul Gammy." vyplivl Theo a učinil rozhodnutí, které ukončí jeho život z rozmaru.

Kharys se ušklíbla, ta výzva zněla jako hudba pro její uši, když její vlk v její mysli zavyl, žíznivý po chuti krve Delta Thea.

„Přijímám. Zítra, v aréně, buď tam do úsvitu." přijala Kharys skrze myslím propojení bez váhání, otočila se a vykročila pryč.

___________________

‚Delta Theo si přeje odstoupit, Kharys, nepokračuj v tom.‘

Úsvit přišel rychle a Kharys si vzpomněla na slova Alfy Regana z hodiny předtím, když se dívala na bezvládné tělo Delta Thea, jehož krev byla rozstříknuta po celé aréně se stopami po drápech po celém jeho těle.

Nicméně nejděsivější pohled byl na jeho hlavu, která byla roztříštěna opakovanými údery pěstí a důkaz teplé krve stále kapala z Kharysiny pěsti.

Krev jí stříkala po tváři, když pomalu vstávala na nohy a kochala se hmatatelným strachem všech přihlížejících, kteří se přišli podívat na tu výzvu.

Kharysin pohled se obrátil k zamračenému Alfě Reganovi a pomyslela si do propojení smečky ta samá slova, která řekla Alfě Reganovi, když ji informoval o odstoupení Delta Thea.

Pomyslet si, že ten slizký bastard si skutečně myslel, že jí může uniknout.

„Žádné slitování." prohlásila Kharys divoce, její rty se roztáhly do potěšeného úsměvu, když bylo ohlášeno její vítězství.

Delta Theo nebyl první vyzyvatel, který zemřel v Kharysiných rukou, a nebude ani poslední, prostě se nepoučí, ale to je v pořádku, protože Kharys ráda učí.

____________________

Kharys stála po levici Alfy Regana, krok za ním, když jí posté připomínal, aby si zachovala chladnou hlavu bez ohledu na to, co se stane.

„Není to muž, kterého by sis chtěla znepřátelit, Kharys, a řeknu ti hned, že ho nemůžeš porazit, nechovej se impulzivně a pro lásku Stvořitele, trochu se ukloň, až ho uvidíš."

„Je vyšší hodnosti a je to náležitá zdvořilost. Všichni ostatní to chápou, jen o tebe se bojím." varoval Alfa Regan přísně a Kharys protočila očima.

Uběhl týden a dnes byl den, kdy měl dorazit Alfa smečky Krvavého vytí, celá smečka Rudého půlměsíce byla nervózní a Kharys to shledávala pozitivně otravným.

Kharys se více starala o svého vlka. Celý den byla podivně napjatá a prostě Kharys neřekla proč.

Její vlk tvrdil, že neví, proč je tak napjatá, ale Kharys jí to nežrala, její vlk nejednal mimo charakter bez důvodu,

Něco se určitě dělo a Kharys měla v úmyslu zjistit, co to přesně je, hned poté, co skončí s vítáním Alfy Krvavého vytí.

Kharys by raději byla kdekoli jinde než tady, nicméně neměla čas přemýšlet o své nelibosti, protože v příštím okamžiku,

do jejích nosních dírek zavál nesmírně příjemný pach, ze kterého Kharys zeslábla v kolenou, a Kharys se zhluboka, potěšeně nadechla.

‚Co je to za vůni?‘ přemýšlela Kharys, ale než mohl její vlk odpovědět, hlasité, majetnické zavrčení otřáslo tichým domem smečky, když se Kharys do uší doneslo jediné slovo.

„Moje!!!!"