Kharys zamrzla, když se ve dveřích objevil ďábelsky pohledný muž s vypracovaným tělem, a zatímco se všichni ostatní zmateně dívali, on měl oči jen pro ni.

S pohledem upřeným na ni cítila, jak jí srdce bije tak rychle, že by jí každou chvíli mohlo vyskočit z hrudi.

A tak ještě dřív, než jí její vlčice pošeptala potvrzení, Kharys už to věděla, že ten muž, který před ní stojí, je její druh.

Ale byl tu jeden malý problém, Kharys nechtěla druha, nikdy nechtěla a už vůbec nechtěla druha z Krvavé smečky.

Z té samé Krvavé smečky, která žila podle barbarských pravidel, považovala své samice za slabé a přirozeně podřízené a neschopné velkých činů.

Co bylo horší, Kharys cítila dominantní auru, která z tohoto muže vyzařovala, mnohem dominantnější než její vlastní aura.

A tak Kharys věděla, že to není jen tak nějaký vlk z Krvavé smečky, tohle byl Alfa Xandros Dragen z Krvavé smečky... v nadpřirozeném světě známý jako Démonický Alfa.

Titul, který si právem zasloužil svou krutostí a divokostí.

Nikdo se nepohnul, nikdo nic neřekl, jako by se čas zastavil a všichni jen čekali, až někdo klikne na tlačítko "přehrát".

Kharys prolomila zamrzlou atmosféru, když udělala pomalý krok vzad a zářící oči Alfy Xandrose sledovaly její pohyb.

Jako by přesně věděl, co má Kharys v úmyslu udělat, z jeho rtů se vydralo divoké zavrčení.

"Ani se neopovaž!" zavrčel Alfa Xandros, ale Kharys se ani v nejmenším nestarala o to, co si myslí.

Kharys dobře věděla, jaké místo Krvavá smečka je, archaická a barbarská smečka, která stále následovala staré zvyky.

Se samicemi z Krvavé smečky se zacházelo jako s majetkem, dekoracemi a ozdobami, nebylo jim dovoleno zapojovat se do boje nebo nosit tituly a zastávat vedoucí role.

Nesměly vést, trénovat ani bojovat, jediné, co dělaly, bylo rození dědiců, aby pokračovaly v linii svých druhů, nebylo s nimi zacházeno jako s vlčicemi, byly to stroje na výrobu dětí.

Jaký by byl přesně její osud, kdyby skončila v takové smečce? Nebyla by schopna plnit své povinnosti vůči Posvátnému lykanskému řádu a žít existenci ještě horší než vězeň.

"Nemyslím si, že utíkat před naším druhem je dobrý nápad..." promluvila konečně Kharysina vlčice skrze jejich myšlenkové spojení.

"Máš lepší nápad? Jsem otevřená návrhům," pomyslela si Kharys zpět ke své vlčici, když sledovala Alfu Xandrose, věděla, že jeho vlk je přímo na povrchu a každou chvíli se vrhne.

"Kharys, vím, co si myslíš. Nedělej to. Podvol se," pomyslel si Alfa Regan ke Kharys skrze smečkové spojení, protože také věděl dost dobře, že Kharysin další krok bude něco drastického.

"Podvolit se?! To snad ne!" pomyslela si Kharys zpět s vervou.

"Tohle neskončí dobře..." varoval Alfa Regan a možná měl pravdu, ale Kharys se s tím nikdy nesmíří.

"Pro něj? Nebo pro mě?" pomyslela si Kharys k Alfě Reganovi, její oči se zablýskly smrtelným světlem.

"Pokud utečeš, bude tě pronásledovat," varovala ji Kharysina vlčice, i když se nesnažila Kharys odradit jako Alfa Regan, vlk a člověk byli jedné mysli... nechtěli druha.

"Může se tomu říkat pronásledování jen tehdy, pokud tě dokáže dohnat," pomyslela si Kharys zpět, když se vrhla vpřed, nebyl jiný východ než dveře, u kterých stál Alfa Xandros.

Kdyby utekla zpět do smečkového domu, jen by se ještě víc uvěznila.

Kharys se proměnila ve svou gigantickou vlčí podobu ve vzduchu, vrazila do Alfy Xandrose a srazila ho z cesty.

Bez okamžitého zaváhání Kharys vyrazila ze smečkového domu a zamířila rovnou do lesů.

Území Rudého půlměsíce bylo rozlehlé a nikdo ho neznal lépe než Kharys, bylo tam spousta úkrytů, kde mohla skrýt svou vůni a vyčkat toto šílenství, dokud se Alfa Xandros nevrátí do jakékoli démonické jámy, ze které vylezl.

Kharysiny tlapky se sotva dotýkaly země, když se řítila lesem oslnivou rychlostí, její mohutná postava byla pouhým rozmazaným stříbřitě šedým pruhem ve větru.

Kharysiny uši se zachvěly, když zachytila sotva slyšitelný zvuk běžících nohou po lesní půdě a věděla, že to je Alfa Xandros, který ji pronásleduje.

"On mě vlastně pronásleduje v lidské podobě? Jak arogantní! Uvidím, jak mě chce dohnat!" pomyslela si Kharys v hněvu.

Kharys běžela maximální rychlostí a doufala, že se dostane dost daleko, aby ztratila Alfu Xandrose a pak se vrátila do jednoho ze svých úkrytů, kde by tábořila, dokud nepřijde na to, co dělat.

Nicméně, jak tvrdě Kharys běžela, stále slyšela zvuk Alfy Xandrose běžícího přímo za ní.

Kharys se ještě víc snažila, vyčerpala každý gram rezervní rychlosti, který si schovávala, ale přesto byla přítomnost Alfy Xandrose hned za ní.

Bylo to, jako by se Kharys schválně posmíval, nechal ji vydat veškerou energii, zatímco on snadno držel krok kousek za ní, zatímco byl na nohou?!

Kharys nemohla uvěřit, že by nebyla schopna utéct Alfě Xandrosovi, mohla pohodlně utéct Betě Nigelovi a dokonce i Alfě Reganovi, kdyby do toho vložila veškeré své úsilí.

Nikdo z nich netrénoval tak tvrdě jako ona, nikdo z nich netestoval své limity tak jako Kharys každý den, nikdo z nich nežil jen proto, aby zesílil, jak ji mohli přemoci?

Ale tenhle Alfa Xandros byl stále přímo za ní a Kharys věděla, že už běží půl hodiny, měla ho ztratit už dávno, jak mohl ještě držet krok?

"Zastav se, stříbrná! Nebo jinak!" hrozivá slova Alfy Xandrose se dostala ke Kharys, zněla tak blízko, jako by byl sotva pár kroků za ní.

Oslovil ji podle barvy Kharysiny srsti a Kharys to rozzuřilo, že se ji odvažuje nazývat, jak se mu zlíbí.

Kharys si ani nevšimla, když se Alfa Xandros vrhl vpřed, síla do ní narazila a srazila ji k zemi.

Kharys se prudce otřásla, shodila ho ze zad a proměnila se zpět do své lidské podoby, její šaty a maska zůstaly neporušené.

Kharys se vrhla na Alfu Xandrose s nataženými drápy, ale on ležérně uskočil stranou jejímu útoku a popadl ji zezadu a hodil ji k zemi.

Ruka Alfy Xandrose sevřela Kharysin krk pevným sevřením, přerušila jí dýchací cesty a nutila ji hlavu ještě víc do země, zatímco Kharys bojovala proti jeho sevření.

"Podvol se!" požadoval Alfa Xandros, aby Kharys naklonila hlavu na stranu a obnažila mu krk v podřízenosti, jako by to udělal poražený válečník.

Kharysiny oči vzplanuly hněvem, když sebou prudce škubala proti jeho železnému sevření, i když cítila, jak se jí točí hlava a před očima jí tančí černé skvrny.

Kharys se stále slabě bránila, i když jí svaly ztěžkly a upadala do bezvědomí, ale až do samého konce se Kharys nikdy nepodvolila.