O tři roky později

Jela jsem po dlouhé silnici dolů, abych se sbalila. Nenáviděla jsem tu cestu. Bylo to jako návrat do pekla. Smečka Lotus Shadow. Moje vlastní verze pekla. I když ty tři roky pryč, studium, byly skutečně úžasné. Proměnila jsem se v ženu, kterou jsem vždy měla být. Sebevědomá. Jistá si sebou. Statečná. Prostě já. A teď plně kvalifikovaná učitelka.

Jako vlčice strávíš tolik let svého života tím, že ti říkají, že tvým cílem je najít svého osudem daného partnera. Usadit se s ním a vytvořit silné pouto partnerů. Lásku. Rodinu. No, jakmile jsem se smířila s tím, že se mé naivní, teenagerské sny nikdy neuskuteční, díky bohyni Měsíce, která mě spárovala s partnerem tak neschopným milovat kohokoli jiného než sebe, rozhodla jsem se, že se zaměřím na svou kariéru. Mé vzdělání bylo vždy něco, na co jsem byla velmi hrdá. Milovala jsem se učit a rozhodla jsem se, že chci tento dar předávat dál. Už mě nezajímalo, co si o mně ostatní myslí. A během studia na univerzitě bylo tak úžasné být obklopena ostatními, kteří to cítili stejně. Konečně jsem měla pocit, že někam patřím.

A věřím, že to mi umožnilo stát se osobou, kterou jsem měla být. Nicméně, teď jsem se musela vrátit do své smečky, na jejich rozkaz. Dohoda byla, že jakmile dokončím své studium, vrátím se domů. Ledaže bych samozřejmě našla svého osudem daného partnera. Ale ve svém srdci jsem věděla, že se to nikdy nestane. Protože můj osudem daný partner seděl doma. Panoval nad naší smečkou. Choval se, jako by byl nejlepší věc od vynalezení krájeného chleba. Spal s každou vlčicí, která se k němu přiblížila, podle toho, co jsem slyšela, poté, co mě odmítl.

Zastavila jsem u našich střežených bran smečky. Harley, jeden z našich válečníků smečky, který byl zrovna ve službě, přistoupil k oknu mého auta. "ID," přikázal.

Zamračila jsem se na něj. Nemyslím si, že mě někdy žádali o ID, když jsem se vracela domů, dokonce ani při všech těch návštěvách doma, i když abych byla upřímná, těch návštěv bylo málo a daleko od sebe. Mé návštěvy byly jen tehdy, když se to ode mě vyžadovalo. Začala jsem to místo nenávidět a návrat se pro mě stal menší prioritou během doby, kdy jsem byla pryč...

"Harley, to jsem já. Bailey," vysvětlila jsem a snažila jsem se neusmívat nad jeho chybou.

Harley se na mě podíval blíž. "Sakra. Promiň, Bailey, opravdu jsem tě tam nepoznal. Změnila sis vlasy. A nenosíš brýle. Vypadáš dobře," řekl a pokrčil rameny, rychle se odvrátil, očividně v rozpacích ze svého faux-pas.

Ušklíbla jsem se na jeho reakci. Ano, mé vlasy jsou poněkud krotší, než bývaly. Kudrny se narovnaly a mé vlasy teď úhledně a elegantně splývají po zádech. Brýle, které jsem nosila na čtení, byly dávno pryč. Nechala jsem si oči spravit laserovou operací, když jsem byla pryč. Navíc jsem teď nosila trochu jednoduchého make-upu, abych zvýraznila své rysy. Je hezké vědět, že si někdo všiml rozdílu…

"Žádný problém. Pořád potřebuješ ID?" zeptala jsem se ho.

Usmál se na mě. "Myslím, že vím, kdo jsi. Ráda tě vidím," kývl na mě na souhlas, když se pro mě brána otevřela. "Možná tě chytnu, až se budeš vracet," dodal, když jsem začala odjíždět.

Usmála jsem se v reakci, myslím, že by mi nic nebránilo v tom, abych se s kýmkoli chtěla setkat. Ne že by mě to teď opravdu trápilo... ale nebylo to tak, že bych měla na koho čekat. A nebylo to tak, že by se Miles snažil zůstat single. Pokaždé, když jsem se vrátila domů, měl na ruce jinou vlčici. Vodil je po smečce jako cenný majetek, jen aby ji vyměnil do doby, než jsem se vrátila na svou další návštěvu. Měnil se v docela velkého sukničkáře. A v mých očích docela vtip.

Vyrazila jsem po tichých, známých cestách naší staré dobré smečky. Večerní slunce se usazovalo na obloze, když jsem řídila auto po trase k mému rodinnému domu. Nepochybně tam na mě bude čekat moje máma, možná i můj táta, pokud už se vrátil z práce. Můj bratr a sestra, tím jsem si nebyla jistá. Oba stále žili doma s mými rodiči, ale pendlovali mezi domovy přátel a můj bratr se brzy chystal přestěhovat do apartmá Beta v domě smečky, v rámci přípravy na převzetí role od mého otce, až přijde čas. Ať tak či onak, zřídka se obtěžovali spěchat domů, aby mě viděli, když věděli, že se vracím. Nemyslím si, že jsem byla na vrcholu jejich seznamu priorit…

Zastavila jsem auto na ulici před mým známým rodinným domem. Nemohla jsem uvěřit, že jsem doma. Zasekla se tady. Hrůza v mém žaludku se silně svírala při vyhlídce na mnoho let zaseknutých tady. Ubohá a nešťastná, bez cesty ven, teď, když mě můj osudem daný partner odmítl. Ne že by to někdo jiný než Miles a já věděl. Ne. Rozhodl se, že by byl považován za slabého, kdyby ostatní věděli, že Alfa šel proti volbě mocné bohyně Měsíce. Takže to bylo naše tajemství. Nebo by mě nechal zaplatit způsoby, které jsem si nechtěla ani představovat, zřejmě.

A abych byla upřímná, nechtěla jsem na to myslet. Dovolil mi odejít, abych si udělala titul. Udělal poslední kousek přesvědčování, když byl můj strýc, současný Alfa, a Milesův otec, spolu s mými rodiči nerozhodní. Nebo, jak řekl. Jak moc to byla pravda, se pravděpodobně nikdy nedozvím, ale z toho důvodu a jen z toho jsem se rozhodla udělat, jak požádal.

Pokud udělal věci, které řekl, pak mi dovolil splnit si svůj sen o získání titulu učitele mimo smečku. Aby mi umožnil být jen mnou, ne dcerou Bety smečky. A dařilo se mi díky tomu. Ale teď jsem se musela vrátit. Zpět tam, kam patřím. A i když jsem možná získala svůj titul, neměla jsem žádné skutečné budoucí vyhlídky. Pravděpodobně jsem tu uvízla.

Vystoupila jsem z auta, odhodlaná víc než kdy jindy najít si práci, když jsem uslyšela hlas své mámy. "Bailey!" pozdravila mě ze schodů verandy s velkým úsměvem na tváři. "Vypadáš krásně, miláčku."

Usmála jsem se na ni, když jsem se pohnula směrem k předním dveřím. Jen abych viděla Milese odcházet z domu vedle našeho. Alfa domov. Mohla jsem si načasovat svůj příjezd domů hůř?

Jeho oči se setkaly s mými, věnoval mi temný pohled, než se podíval na mou mámu. "Ahoj, teto Brianno. Neříkala jsi, že je dnes doma."

Máma se na Milese usmála, jako by si myslela, že je to nejlepší na světě, i když si to většinou myslela. "Ach, myslím, že mi to vypadlo z hlavy. Bailey je teď doma natrvalo, Milesi. Není to úžasné?"

Miles mi ještě jednou věnoval temný pohled. "Hmmm. Skutečně úžasné," řekl s vážným pohrdáním v hlase.

"Drž se ode mě dál, pokud neřeknu jinak, rozumíš?" Miles mi poslal myšlenku, když se pohnul směrem k svému autu.

"Nechceš s ním mluvit, Bai?" zkusila máma. "Bude Alfou příští rok touhle dobou, víš?"

"Ach, to nevadí, teto Brianno. Bailey bude tentokrát omluvena. Jsem si jistý, že je unavená z cesty domů. Ale nepochybně ji uvidím. A ano, bude si muset zvyknout na mě jako na svého nadřízeného. Svého Alfu," řekl s úšklebkem a při jeho slovech se mi žaludek svírá do uzlů. Nemyslím si, že tu můžu zůstat… Nejenže si musím najít práci, musím si najít práci mimo svou smečku, abych se mohla odstěhovat, abych se dostala pryč od svého psychotického Alfy a bývalého partnera!