Emery přikývl, chtěl jí to vysvětlit. Ale než stačil promluvit, Daisy se na něj významně podívala a zeptala se: „Pojedeš tímhle autem vyzvednout svého šéfa?“ Z jejího pohledu bylo Emeryho povinností jako asistenta vozit šéfa do práce a z práce.

Když se Emery podíval Daisy do očí, náhle si vzpomněl na e-mail z minulé noci. Nebyl dobrý nápad zatahovat ji do zmatků rodiny Potterových. Proto přikývl.

Poté přikázal Xavimu: „Odvez mou ženu do práce. Pak vyzvedni šéfa.“ S těmi slovy otevřel Daisy dveře auta a zanechal Xaviho ve zmatku.

‚Vyzvednout šéfa?‘ ptal se Xavi v duchu. ‚Kam jinam bych měl jet vyzvednout šéfa?‘

Daisy se úzkostlivě zeptala: „Nepřijdeš kvůli tomu pozdě pro svého šéfa?“

Emery ji ujistil: „Ne, nepřijdu.“

„Vysadíš mě prostě na křižovatce u školy.“ Daisy nechtěla přitahovat zbytečnou pozornost.

Emery podal Daisy klíč a bankovní kartu. „Tohle je klíč od domu. Vezmi si ho. A brzy koupím nový domov,“ řekl. „Tohle je má dodatková karta. Nemá žádný limit. Klidně ji používej.“

Daisy si vzala klíč, ale kartu odmítla se slovy: „Mám peníze. Nemusíš mi dávat kartu.“

„Daisy, jsme manželé a je mou povinností živit rodinu.“

Daisy byla dojatá. Její manžel sice neměl významný původ, ale byl spolehlivý. Přesto se nechtěla spoléhat na muže, aby přežila. „Živit rodinu teď není jen tvá zodpovědnost. Mohu pomoci to břemeno sdílet,“ řekla a odmítla si kartu vzít.

Emery se na ni podíval a s hořkým úsměvem zavrtěl hlavou.

Xavi se otočil, pohlédl na tajemný úsměv na Emeryho tváři a zmateně se zeptal: „Pane Pottere, proč před ní tajíte svou identitu?“

Emeryho babička Jessica doufala, že se Emery ožení. Kdyby se s ní podělil o tu dobrou zprávu, určitě by byla šťastná a její uzdravení by bylo rychlejší.

Emeryho oči potemněly, když tiše řekl: „Spousta lidí sleduje rodinu Potterových. Kdybych teď Daisy odhalil, dostalo by ji to do problémů.“

Ačkoliv byla Daisy dědičkou rodiny Cookeových, nikdy nezažila intriky a spiknutí vyšší společnosti. Emery nechtěl, aby se do nich zapletla.

*****

Daisy zahlédla svou dobrou kamarádku Melissu Walkerovou, jak na ni čeká u školní brány. „Melisso,“ pozdravila.

Melissa k ní přispěchala a starostlivě se zeptala: „Daisy, kde jsi ty dny byla? Měla jsi vypnutý telefon a nebyly o tobě žádné zprávy.“

Daisy omluvně řekla: „Byla jsem nemocná. Potřebuješ ode mě něco?“

„Já ne. To Devan. Nemohl tě najít, tak mi volal každý den. Opravdu tě miluje,“ poznamenala Melissa.

Vztah mezi Devanem a Daisy byl vděčným tématem hovorů jejich přátel. Miloval ji a chránil ji, nehledě na její původ. Daisy si kdysi myslela, že je tou nejšťastnější ženou na světě, ale teď si připadala jako šašek.

„Rozešli jsme se,“ řekla.

„Jak je to možné?“ zvolala Melissa. „Zrovna mi volal a ptal se mě, kde jsi.“

Daisyin hlas byl tichý, když řekla: „Neříkej mu to.“ Nechtěla teď Devana vidět.

„Daisy.“ Devanův hlas se ozval zpoza ní.

Daisy se zachvěla a Melissa, které to bylo líto, vysvětlovala: „Nevěděla jsem, že jste se rozešli, tak jsem mu to řekla, než jsi dorazila. Ale poznám, že mu na tobě opravdu záleží. Vyjasněte si všechna nedorozumění, než bude pozdě.“ Poplácala Daisy po rameni a odešla.

‚Nedorozumění? Je to nedorozumění, že se chystá oženit s Jade?‘ Daisy se otočila. Devan vypadal sešle, oči měl podlité krví.

Daisy cítila bodnutí u srdce, ale předstírala lhostejnost a škádlila ho: „Neženíš se snad? Proč nevypadáš šťastně?“

Devan se pohnul vpřed, aby Daisy objal, ale ta se mu rychle vyhnula a chladně řekla: „Devane, prosím, dodržuj odstup.“

Devan vypadal utrápeně. „Daisy, ty víš, že ta, kterou miluji, jsi ty.“

Daisy se ušklíbla. „Takže si vezmeš Jade?“

Devan se na chvíli odmlčel, než začal vysvětlovat: „Naše společnost je v krizi a potřebuje pomoc rodiny Cookeových. Jade se má brzy stát dědičkou rodiny Cookeových a jen když si ji vezmu, může rodina Gilbertových ustát bouři.“

Daisyina tvář zbledla. Ukázalo se, že s ní nikdy nepočítali jako s dědičkou rodiny Cookeových, a proto ji Devan opustil. Hluboce se na Devana podívala, vzpomínky na jejich sladkou minulost jí zaplavily mysl a slzy jí stékaly po tvářích. „Proč to musí být Jade?“

Devan řekl láskyplně: „Protože je ti nejblíž. Když si ji vezmu, mohu tě alespoň sledovat z dálky.“

Daisy se hořce usmála. Zdálo se, že mu záleží jen na sobě, aniž by zvážil, jak bolestivé pro ni bude sledovat, jak si její milovaný a její sestra projevují náklonnost. Chladně se otočila. „Devane Gilberte, rozhodl ses zradit naši lásku pro svůj prospěch. Už tě nemiluji.“

Když ji Devan viděl odcházet, zachvátila ho panika. Vrhl se vpřed a objal Daisy, žadonil: „Daisy, víš, že můj mladší bratr je talentovanější než já. Brzy se vrátí ze zahraničí. Pokud nevyužiji této příležitosti, otec mě zavrhne. Nemám na vybranou. Prosím, dej mi trochu času. Jakmile si zajistím pozici generálního ředitele Gilbert Group, rozvedu se s Jade a vezmu si tebe, ano?“

„Ne, nechci se dělit o muže s Jade.“ Daisy Devana odstrčila, cítila, že jeho kdysi známá tvář je nyní plná klamu. Navíc byla vdaná a už nikdy nemohli být spolu.

Devan křičel: „Dej mi čas, Daisy! Nevzdám se tě!“

Daisy se ušklíbla. Pak jí zavibroval telefon. Když sáhla do kapsy, nahmatala kartu. Vytáhla ji a zjistila, že je to ta karta, kterou jí předtím dal Emery. ‚Kdy mi ji strčil do kapsy?‘ podivila se.

Displej telefonu zobrazil zprávu z neznámého čísla: [Tohle je mé telefonní číslo. Ulož si ho. Zavolej mi, kdybys cokoliv potřebovala.]