Weston otevřel ústa, aby jí oponoval, ale slova se mu zasekla v hrdle. S krutou jasností si uvědomoval, že každá slabika, kterou vyslovila, je pravda.

„Nikdy jsme se k sobě nehodili,“ pronesla. „Tvá bolest je jen dočasná. Jakmile vyblednou tvé city ke mně, vytratí se spolu s nimi i pocit viny.“

Vyrovnaný rytmus jejího hlasu ani na okamžik nezakolísal.

„Lauro, já...“ Chtěl to popřít, chtěl jí odpři